Ráj

Ráj [ze staroslověnštiny = dobro, jmění, rozkoš], řecky paradeisos, hebr. pardés, odvozené ze staroiránského pairidaéza znamenajícího prostor, vymezený ohradou, později park, ovocnou zahradu. V tom smyslu hebr. pardés, jež se ve SZ vyskytuje pouze třikrát, označuje vždy jen zahradu, park [Neh 2,8 „les královský“, Kaz 2,5 „zahrada“, Pís 4,13 „zahrada“]. LXX však z výrazu paradeisos vytvořila odborný název pro zahradu Boží, ať už šlo o označení ráje ve vypravování o stvoření člověka [Gn 2,8-10.15 n; 13,10, kde jde o překlad hebr. gan = zahrada, nebo u Iz 51,3 ´éden, *Eden] nebo o rajsky pohádkový život některých zemí [Ez 28,13; 31,8; Jl 2,3] nebo konečně o nový r., který Bůh připravuje svému lidu [Iz 51,3]. Až do zajetí babylonského líčí proroci požehnaný čas milosti Boží, který nastane, barvami, vypůjčenými z vypravování o prvním r-i [velká úrodnost Jl 4,18; Am 9,13; dostatek vody Iz 41,18n sr. Ž 46,5; Za 14,8; pokoj mezi národy Iz 2,4; Mi 5,10n; i mezi zvířaty Iz 11,6nn, mezi zvířaty i lidmi Iz 11,8; vysoký věk Iz 65,20.22 bez nemocí a smrti Iz 25,8; 26,19; obecenství s Bohem Jr 31,31-34; Oz 2,21n]. Ale teprve Ezechiel výslovně srovnává očekávanou dobu spásy s pravěkým rájem [Ez 36,35, sr. Iz 51,3]. V apokalyptické literatuře židovské je r., jenž se má zjevit, napořád ztotožňován s pravěkým r-em. Jeho jevištěm bude tato země, nový Jerusalem. Zatím však je tento r. skryt před hříšnými lidmi. Ale trvá ve skrytosti jako sídlo zesnulých praotců, vyvolených a spravedlivých, mezi nimiž se výslovně připomínají Enoch a Eliáš. V *pekle jsou jen bezbožní, zatím co spravedliví jsou v r-i, ačkoli není vždy přesně mezi těmito dvěma oblastmi rozlišováno. Také není jednoty v názoru o tom, kde je tento skrytý r. Někteří apokalyptikové doby Ježíšovy tvrdili, že po pádu Adamově Bůh umístil r. ve třetím nebi.

V NZ se vyskytuje výraz paradeisos, ráj, jistě ne náhodou pouze třikrát [L 23,43; 2K 12,4; Zj 2,7], ale věc sama, t. j. očekávání nového nebe a nové země, je velmi často opsána jinými výrazy anebo narážkami na pravěký r. *Adam je NZ. pisatelům prototypem Kristovým [sr. Mk 1,13; 1K 15,22. 45-49; Ř 5,12-21 a j.]; původní stav člověka je líčen jako stav Boží slávy [Ř 3,23], v němž nebylo hříchu ani smrti [Ř 5,12; 8,20] ani rozlučitelnosti manželství [Mt 19,8 b]. Obrazem pobytu v r-i se vyjadřuje mezidobí mezi smrtí a zmrtvýchvstáním pro vykoupené [L 23,43]. V podobném smyslu se mluví o odpočinutí v lůně Abrahamově [L 16,23], o přebývání u Pána [2K 5,8] a s Kristem [F 1,23, sr. Sk 7,59; J 12,26]. Jinde čteme o nebeském království Kristovu [2Tm 4,18], o nebeském Jerusalemu [Žd 12,22], o příbytcích u Otce [J 14,2, sr. Zj 6,9; 7,9-17; 14,13]. Že tu jde o obrazy, z nichž nesmíme uměle sestavovat vyčerpávající popis budoucího světa, je patrno i z toho, že není vždy jasně rozlišeno, zda jde o mezidobí mezi smrtí a zmrtvýchvstáním [L 16,22nn] anebo o budoucí říši Kristovu po všeobecném vzkříšení z mrtvých a posledním soudu. Tuto říši popisuje Ježíš jako stolování s patriarchy [L 13,25-29].

Tento dosud skrytý r. opět sestoupí na zem [Zj 2,7; 21,2.10] „v posledních dnech“. Nový Jerusalem je líčen pojmy, připomínajícími pravěký r. [Zj 22,1n.14.19; 20,2.10; 21,2.4].

Všimněme si podrobněji míst, kde NZ užívá výslovně výrazu paradeisos. Podle L 23,42 prosí zločinec, ukřižovaný po pravici Ježíšově, aby si Kristus na něj vzpomněl, až přijde jako Král. Podle některých rukopisů překládají Kral. sice „až přijdeš do království svého“, ale dobré řecké rukopisy [na př. Sinaiticus, Efremův kodex a mnoho pozdějších rukopisů *Nový Zákon 4] mají „až přijdeš ve svém království“, t. j. jako Král. Zločinec nejen vyznává svou vinu před Bohem a trestuhodnost před lidmi, nýbrž i svou víru v Krista, který přes svou nespravedlivou smrt se jednou zjeví ve svém království moci a založí království, v němž kající hříšníci najdou milost u Boha. V mysli zločincově jde snad o dalekou budoucnost, Ježíš však jej odkazuje na bezprostřední blízkost svého vítězství nad smrtí a tím i bezpečnost zaslíbení: „Amen pravím tobě, [ještě] dnes budeš se mnou v ri“. Ježíš tu používá terminologie rabínské tradice, která odkazuje na stav, do něhož vstoupí věřící bezprostředně po smrti, aniž by se tím předjímala ona blaženost a sláva, která bude údělem věřících po zmrtvýchvstání [sr. L 13,29; 14,14.15.24; 20,34-39; 22,29n]. Kající zločinec bude „ještě dnes“ sdílet s Kristem onen r., do kterého i Ježíš vejde po své smrti na čas. Kde je Kristus, tam je život, vítězící nad smrtí, a kdo je s Kristem a věří v něho, ten je živ, i když umře; přebývá v r-i, ať už tento r. je hledán v říši mrtvých pod zemí anebo v nebi nad zemí [sr. J 11,23-26.40]. Je však příznačné, že Ježíš v rozmluvách s učedníky nikdy neužívá výrazu paradeisos. Jen právě zde, když rozmlouvá se zločincem. Křesťanská církev tím naznačila, že milost Kristova otvírá cestu k životu i zločinci, a to ještě v poslední okamžik před smrtí.

V 2K 12,4 se Pavel zmiňuje o svém vytržení do „třetího nebe“, „do r-e“, t. j. do oblasti, v níž zemřelí spravedliví přebývají po své smrti. Nevíme ovšem, zda „třetí nebe“ [2K 12,2] a „ráj“ jsou pro Pavla totožné anebo zda jde o tutéž zkušenost. Víme jen to, že v ráji slyšel „nevypravitelná slova“, t. j. Boží zjevení a vidění Páně [2K 12,1]. Pavel na rozdíl od současných mystiků nechce o tom více říci, neřkuli, aby se tím vychloubal.

Zj 2,7 navazuje na SZ a rabínskou tradici, podle níž ztracený r. se znovu objeví na konci tohoto věku i se ztraceným „stromem života“ [sr. Zj 22,2]. Kdo jí z jeho ovoce, má věčný život.

Z toho, co bylo řečeno, je zřejmé, že nelze na základě biblických zmínek vypracovat jednotné schema o biblickém obrazu posledních věcí. „Všecky naše představy a způsoby vyjadřování jsou ze samé povahy věci nepřiměřené, protože jsou uzavřeny do hranice časovosti. To platí i o lidských slovech a představách, jimiž se o těchto věcech vyjadřují bibličtí svědkové“ [J. B. Souček, Utrpení Páně, str. 195]. Jde tu jen o zvěst biblických svědků, „že věčný Bůh je Pánem našeho času a že nám ze své milosti v Kristu nabízí a dává účast na své věčnosti. Tato zvěst se vyjadřuje rozmanitými představami, které se nedají ve všech podrobnostech bez násilí vpravit do jednotného rámce“ [J. B. Souček, tamtéž.] *Had. *Strom života.