Had

Had. V Palestině se vyskytuje asi 33 druhů hadů, z nichž většina je neškodná. Zato jedovatost několika druhů je smrtelná [Nu 21,6; Ž 58,5; Př 23,32]. Pokud se v Bibli mluví o hadech, je nejvýš sporné, je-li míněn některý, zoologicky určitý druh. Nicméně badatelé s oblibou o takovou identifikaci usilují. Tak se mluví o „hadu lítém“ [prý = kobra] v Dt 32,33; Iz 11,8; Jb 20,14.16 a j. O způsobu jejich života a nalezišti viz Am 5,19; Dt 8,15; Gn 49,17; Př 30,19; Kaz 10,8 a j. V Gn 49,17 se mluví o „hadu rohatém“, arabsky šiffún, hebr. šefífón, lat. Vipera cerastes, který byl v Thébách pokládán za posvátné zvíře. Byl šedé barvy a nad každým okem měl roh. Název „had ohnivý“ se snad vztahuje na palčivost, způsobenou uštknutím [Nu 21,6.8]. Iz 27,1 a Jb 26,13 mluví o mořském hadu jako o protibožské bytosti. Jsou to zbytky mythologických prvků ve SZ.

Ochočování hadů a provádění kouzel s nimi je prastarého původu [Ex 7,9; Ž 58,5-6; Kaz 10,11; Jk 3,7]. Ke krocení se užívá hudby na flétnu, jíž někteří hadi podléhají [na př. brejlovec indický a j.]. Někteří hadi však jsou nezkrotitelní. Jsou proto nazýváni hluchými [Ž 58,5].

V bibli byl pokládán had za princip zla, za ducha urputnosti a neposlušnosti. Podle Gn 3,1 v pojetí apoštolově [2K 11,3.14] ďábel užil hada, aby svedl Evu [sr. Ř 16,20]. Odtud název „starý had“ [Zj 12,9] a zlořečenství „prach žráti budeš“ [Gn 3,14; Mi 7,17]. – Mojžíšem vztyčený had na poušti byl snad symbolem vítězství nad zlem [Nu 21,9]. Velmi pozoruhodná je aplikace na „povýšení Syna člověka“, J 3,14. Později Izraelci tohoto hada, kterého vztyčili v chrámě, modlářsky uctívali pod jménem Nechustam [nechuštán = měděný had]. Ezechiáš tuto modlu zničil [2Kr 18,4]. – „Had ohnivý létající“ je snad symbolem svrchovaného nebezpečí anebo blesku nebo bytostí mythologických [Iz 30,6; 14,29 mají „draka ohnivého létajícího“]. Snad také SZ serafové byli původně okřídlenými hady. Mezi egyptskými památkami se vyskytují na nádobkách skulptury hadů s ptačími křídly a ženskými ňadry [symbol bohyně plodnosti]. Se symbolem zla souvisí i vychytralost a lstivost, o níž se mluví v Gn 3,1 a Mt 23,33. Ježíš ukazuje na opatrnost hadí v Mt 10,16. Myslí se tu patrně na jejich plachost [L. Köhler].

V Egyptě byl had uctíván jako božstvo plodnosti, zdraví a života vůbec. Do dnešního dne lékaři a lékárny užívají hadího symbolu na označení oboru své působnosti, což má jistě vztah k starověkým kultickým představám hada jako božstva zdraví. Ale i v Palestině byla objevena pozdně bronzovinová svatyně v *Gázer [Gezer] s bronzovým hadem jako kultickým předmětem. V Řecku v některých svatyních chovali dokonce i živé hady. Zdá se, že i mnohé prameny souvisely s hadím kultem [sr. Neh 2,13, „studnice draková“].

Ještěrka, jež se přissála k ruce Pavlově na Melitě [Sk 28,3], byla asi zmije obecná [Vipera aspis], jak naznačil už Karafiát ve svém překladu. *Bazilišek, *Drak, *Leviatan.