Zvíře

Zvíře. Ve starém Orientě byla různá zvířata symbolem božstev, z nichž téměř každé mělo své zvláštní, posvátné z., chované v příslušných svatyních a symbolicky zobrazované na kultických předmětech i vojenských korouhvích. V Egyptě byl znám kult posvátného býka Apise, v nějž prý se vtěloval nejvyšší bůh Ptah. Božstva byla zobrazována s lidským tělem, ale se zvířecí hlavou, buď beraní, sokolí, kočičí, lví, šakalí, krokodilí, ptačí a pod. V Ž 68,31 se mluví v Karafiátově překladu o ‚z-ti ze třtí‘ [*Zástup]. Je míněn patrně krokodil jako symbol egyptské moci. Také *had [sr. Nu 21,8n; 2Kr 18,4] byl v Egyptě a j. uctíván jako božstvo plodnosti, zdraví a života vůbec. V oblasti sumersko-akkadské jsou bohové představováni převážně v lidské podobě. Jen polobožské bytosti byly zvláštní směsí člověka a z-te. *Cherub, cherubín. *Serafín.

Ve SZ-ě čteme o ’abbîr já‘akób a ’abbir jisrá’el, jež se obyčejně překládá, ‚mocný Jákobův‘ [Gn 49,24] a ‚silný Izraelův‘ [Iz 1,24], doslovně býk Jákobův, býk Izraelův. Snad tu jde nikoli o zobrazení božstva v podobě býka jako zosobněné nejvyšší síly, nýbrž o podnož božstva, jež neviditelně na něm trůní [sr. Ex 32,8; 1Kr 12,28; 2Kr 23,15; Oz 13,2]. Zdá se, že lev, osel, had, laň, vlk a pod. byli podle Gn 49 posvátnými symboly některých izraelských kmenů.

Ezechiel u řeky Chebar spatřil ve svém vidění podobenství čtyř zvířat [Ez 1,5], jež jsou v kap. 10,15 ztotožňována s cherubíny nad slitovnicí truhly úmluvy [sr. 1Kr 6,29; 7,29], na stěnách chrámu [2Pa 3,7] a na oponě chrámové [Ex 36,35]. Zdá se však, že je Ezechiel z počátku nerozeznal a že neodpovídala tomu, co vídával v chrámě. Tato zvířata se lišila také od serafínů, které viděl Izaiáš [6,2], i od zvířat, jež viděl pisatel Zj 4,6nn, i když pisatel Zj zřetelně navazuje na Ez 1,10. Jde tu o symboly Božích služebníků a vykonavatelů jeho vůle a soudů; snad tu jde také o symbolické znázornění všeho tvorstva, jež vzdává chválu Hospodinu. Původ těchto obrazů jest nejspíše hledat ve znameních zvířetníku, v nichž stojí slunce při své roční dráze ve čtyřech hlavních ročních obdobích. Zvířata ve Zj byla později vykládána jako symboly čtyř evangelistů: Z., mající tvářnost lidskou, je prý obraz Matouše, který vyzdvihl zvláště lidství Ježíšovo; lev prý je obrazem Markovým [Ježíš jako Král]; obětní tele obrazem Lukášovým, letící orel obrazem Janovým. Tak to vykládali Augustin, Hieronymus, Athanasius a j. H. Grotius viděl ve zvířatech apoštoly: Petra [lev], Jakuba, bratra Páně [tele], Matouše [člověk], Pavla [orel]. Jiní zase prvokřesťanské sbory: Alexandrii [člověk], Jerusalem [lev], Antiochii [tele], Cařihrad [orel] a pod. Všechny tyto výklady jsou arci libovolné a nesprávné.