Nejvyšší Bůh

Nejvyšší Bůh. Bůh, hebr. 'el 'eljón, označení božstva [Gn 14,18]; není však proto nutno z tohoto titulu uzavírat na polytheistickou minulost Izraele, „jenž nikdy neměl polytheistický pantheon, v němž by byl tento výraz přiměřený“ [L. Köhler, Theologie des Alten Testaments 1936, s. 39]. Jde spíš jen o příležitostný, básnický návrat k polytheistické terminologii k označení vznešenosti Boží, zvl. v žalmech [celkem 22 x, na př. Ž 97,9; 107,11 a j.] a v básnických místech ostatních knih [Nu 24,16; Dt 32,8; 2S 22,14; Iz 14,14; Pl 3,35.38]. V Gn 14,18nn užívá pisatel tohoto jména záměrně, protože Melchisedech, i když ctitel pravého Boha, přece jen není Izraelec, a pisatel se tedy vyhýbá označení Boha jako Hospodina [Gunkel]. Kraličtí ovšem překládají i jiné hebr. výrazy jako n. k označení vznešenosti Boží: Bůh jedná vznešeně mocí svou [Jb 36,22, Kral. : „je nejvyšší mocí svou“], Daniel je služebníkem N-ho [aram. ‘illáj Dn 3,26; 4,14.21n.31; 5,18.21; 7,25]; jiného výrazu je užito u Jr 17,12; Mi 6,6 kde Kral. hebr. máróm [= vysokost Ez 17,23; 20,40; výsost Iz 24,18; 33,5; 2S 22,17; Jr 25,30] překládají N. Překlad je ovšem sporný. Snad by měl zníti: „Trůn slávy, výsost od počátku, místo naší svatyně“. Jinde však Kral. ‘eljón překládají jako výsost [Dn 7,18.22.25.27]. Všude jde o označení vyvýšenosti, vznešenosti, nadsvětnosti a slávy Boží. Podobně je tomu v NZ [L 1,32.35.76; 6,35; 8,28; Sk 7,48; Žd 7,1].