Melchisedech

Melchisedech [= král spravedlnosti nebo spíše Můj (božský) Král je spravedlnost, sr. Ž 4,2]. Král Sálem [pravděpodobně jde o Jerusalem, který už ve 14. stol. př. Kr. má jméno Uru-salim na tabulkách z Telí el Amarna, sr. Ž 76,2]. Gn 14,18-20 o něm vypravuje, že jako kněžský král Nejvyššího božstva [El Eljon] vyšel vstříc Abrahamovi, jenž se vracel z vítězné války proti Chedorlaomerovi. M. posilnil Abrahama pokrmem a nápojem, udělil mu požehnání a přijal od něho desátek z kořisti. V Ž 110,4 jest M. jménem ideálního krále izraelského [mesiáše], který spojuje úřad kněžský i královský. V židovské apokalyptice i v rabínské exegesi je očekáván v posledních dnech M., jenž spojí funkci kněžskou a královskou, přemůže hřích a zahájí rajské období. Pisatel Žd 5,6.10; 6,20; 7,1-12 vidí M-a v duchu této apokalyptiky a Ž 110,4 zdůrazňuje jeho podivuhodná jména [„král spravedlnosti“ a „král Sálem = pokoje“], jakož i tu okolnost, že je „bez otce, bez matky, bez rodu [= rodokmenu]“ [Žd 7,3, sr. Ezd 2,39.62]. Byl tedy podle pisatele Žd nadlidskou bytostí právě tak jako Kristus. Že byl pokládán za více než Abraham, je patrno i z toho, že nikoliv Abraham M-ovi, ale M. Abrahamovi udělil požehnání. M-em začíná nový kněžský řád [Ž 110,4], nezávislý na kněžství aronovském [levitském]. V posledku znamená tento řád zrušení židovského kultu a Zákona. I ta okolnost sloužila pisateli Žd za důkaz věčnosti Kristovy, že bible nepopisuje konec života M-ova. M. je mu symbolem věčného kněžství. Ovšem, M. je pouze obrazem Kristovým a odkazem na Krista [Žd 7,3].