Daniel

Daniel [= můj soudce jest Bůh]

1. Syn Davidův a Abigail Karmélské, zrozený v Hebronu [1Pa 3,1], který je ve 2S 3,3 nazýván Cheleab.

2. Jeden z kněží, kteří za svou „domácnost“ [dům otcovský] podepsal smlouvu s Bohem [Ezd 8,2; Neh 10,6].

3. Hrdina, o němž se zmiňuje Ez 14,14.20; 28,3, kterého Izraelci řadili do jedné linie s Noé a Jobem jako vzory spravedlnosti. Badatelé se domnívají, že jde o postavu z nedávno nalezených textů v syrském Ras-es-Šamra [Ugarit] z doby kolem 1400 př. Kr., kde Daniel [Danel] dopomáhá k spravedlnosti vdově a sirotku.

4. Hlavní [legendární] postava knihy Danielovy. Pocházel prý ze šlechtické rodiny z pokolení Judova [Dn 1,3-7]. R. 606 př. Kr. za krále Joakima se dostal do zajetí babylonského [Dn 1,1; Jr 25,1], kde byl na rozkaz Nabuchodonozorův spolu s jinými mládenci vybrán, aby se vyškolil na státního úředníka v umění státnickém, řečnickém a ve vědách vůbec. Se svými druhy odepřel poskvrňovat se pokrmy se stolu královského, jež byly zasvěcovány božstvům a patrně neodpovídaly předpisům Mojžíšova zákona [1,8]; po tříletém školení se stal královským dvořanem. Když se vyznamenal výkladem snu [2,1-43], byl od Nabuchodonozora vstaven nejen v čelo babylonských mudrců [představený státní rady], nýbrž i celé provincie babylonské [2,46-49]. Později vyložil další sen Nabuchodonozorův v ten smysl, že se dostaví pomatenost králova, jež ho vyloučí z lidské společnosti [kap. 4]. Poslednímu králi novobabylonské říše *Balsazarovi se svým otcem Nabonidem, vyložil záhadný nápis a předpověděl smrt [kap. 5]. Pak se stal jedním ze tří regentů nad 120 satrapy, domněle za krále Daria Médského, který se ujal vlády nad bývalou novobabylonskou říší [6,1-2]. Žárliví dva regenti poštvali proti D. krále, který jej uvrhl pro náboženství do lví jámy, z níž ho Bůh podivuhodným způsobem vysvobodil [6,3-23]. D. sloužil u dvora ještě i za perského krále Kyra, t. j. do r. 538 př. Kr. Vypravování o D. si dává záležet na tom, aby ukázalo věrnost D. i v dobách těžkých zkoušek a moc Boží, která dovede svého věrného vytrhnouti z každého nebezpečí. Pro tuto věrnost dával Bůh Danielovi vidění, jež jednak odhalovala běh duchovních dějin, jednak předpovídala vysvobození lidu Božího ze zajetí a příchod mesiášského království, t. j. konečné vítězství Boží [Dn 7; 9,1-2.24; kap. 10-12].