Čelo

Čelo nevěstky [Jr 3,3] je symbolem nestoudnosti a neslušnosti, u Ez 3,8-9 symbolem tvrdošíjnosti, umíněnosti, neústupnosti. V jiné souvislosti se o č. mluví Ez 9,4: spravedliví, kteří „naříkají nade všemi ohavnostmi“, obdrží znamení na čela, jež ve smyslu Zj 7,3; 9,4; 14,1; 22,4 uchrání před Božím soudem. Tímto znamením bude jméno Boží nebo Kristovo. Nepřátelé Boží budou mít na čelech, na rameni znamení šelmy, jež jim sice umožní úspěch ve světovém hospodářství, ale vyloučí je z „tisíciletého království“ [Zj 13,16; 14,9; 20,4]. Jakého druhu bude to znamení, lze těžko určit. Podle hebr. textu v Ez 9,4 to má být poslední písmenko hebr. abecedy [thau], jež ve starohebrejštině mělo podobu kříže. Snad je tu také vzpomínka na Kainovo znamení [Gn 4,15] nebo na Ex 13,9.16; Iz 44,5, nebo na znamení proroků [1Kr 20,38.41] nebo na znamení při odchodu z Egypta [Ex 12,13]. Možná také, že se ve Zj myslí na židovské tefillím, t. j. krabičky na řemíncích, jež byly uvazovány na čele a na rameni. V hellenistickém pohanstvu znamení na čele je odznakem příslušnosti nějakému božstvu. Nosili je obzvláště kněží. Také otroci a někdy i vojáci nosili vypálená znamení svých pánů na čelech. Podle Zj 17,5 římské nevěstky nosily svá jména na stužkách na čele. Jde zde o ztělesnění démonické síly, v níž se soustřeďují ohavnosti světa.