Jozue

Jozue [= Hospodin je spása].

1. Syn Nun z pokolení Efraim [Nu 13,8.16; 1Pa 7,27], od mladosti služebník Mojžíšův, kterého právě Mojžíš přejmenoval z Ozee na Jozue. Byl statečným člověkem, schopným vésti lid. První jeho vítězství bylo dosaženo v bitvě s Amalechitskými [Ex 17,8–16]. Byla mu svěřena správa stánku úmluvy [Ex 33,11]. Když spolu s Kálefem domlouval lidu k odvážnému vzetí zaslíbené země, byl by býval málem ukamenován [Nu 13,8; 14,6-10; Joz 14,7]. Před smrtí Mojžíšovou byl slavnostně uveden v úřad nástupce Mojžíšova v rovinách moabských [Nu 27,12-23; Dt 1,38; 31,14.23]. Po čtyřicetiletém putování překročil s národem u Jericha Jordán [Joz 3,1–6] a po značných přípravách obrátil se nejprve proti jižnímu spolku knížat s Adonisedechem, králem jerusalemským, v čele. Došlo k památné bitvě u Gabaon [Joz 10,10-12] a k porážce všech spojených králů. Pak byly dobyty Lebno, Lachis, Eglon, Hebron a Dabír [Kariatsefer]. Po dobytí krajin jižních obrátil se Jozue na sever, kde došlo k porážce Jabína z Azotu u vod meromských. Budiž ovšem zdůrazněno, že kniha J. nechce býti kronikářským záznamem všech událostí za okupace Palestiny, nýbrž chce souhrnně přinésti svědectví o věrném naplnění Božích zaslíbení. Nelze proto datovat jednotlivé výboje izraelské podle jejího podání! Potom přikročil Jozue k rozdělení země. Nejprve byli poděleni Efraim, Juda a Manasses. Stánek úmluvy přenesen pak do Sílo v pokolení Efraim. Nepodařilo se tehdy ještě dobýti pevnosti Jebuz [*Jerusalem], takže Judstvo bylo odděleno od severních kmenů. S Gabaonitskými uzavřel J. smlouvu [Joz 9]. Jozue zemřel ve 110 letech [Joz 24,29], když předtím zavázal lid k výhradné službě Hospodinu [Joz 24,1-28].

2. Rodák betsemský, na jehož poli byly obětovány krávy [1S 6,14], jež vezly truhlu úmluvy ze zajetí filištínského.

3. Kníže Jerusalema [2Kr 23,8] za panování Joziášova.

4. Syn Jozadakův, nejvyšší kněz za Zorobábela [Ag 1,1.12.14; 2,2-4; Za 3,1-9], nazývaný Jesua v knihách Ezd a Neh.