Hebron

Hebron [=? svaz, jednota, spolek].

1. Starodávné město palestinské Kariat Arbe [Gn 35,27n], ležící 39 km j od Jerusalema na horách judských [Joz 15,54] v úrodné rovince při vchodu do širokého údolí [Gn 37,14]. Město samo leží ve výšce 927 m nad mořem. Podle Sd 1,10; Nu 13,23 zde v nejstarších dobách [město je o sedm let starší než egyptské Tanis (Soan)]; jeho stáří lze sledovati až do r. 1680 př. Kr., kdy tu snad byli usazeni Izraelci kolem hlavní svatyně Hyksů sídlili Enakité Achiman, Sesai a Talmai. Podle jejich otce Arbe [Joz 15,13; 21,11], nejmocnějšího z nich, dostalo město jméno. Podle Gn 23,2n; 25,10; 49,32; Nu 13,29-30 byli praobyvateli H-u nikoli Enakité, nýbrž Hetité. Ovšem, pro pisatele těchto míst Hetité znamenali patrně totéž, co Kananejci [Ez 16,3.45; Joz 1,4]. Jméno H. může též znamenati „město Habirů“ [Hebreů *Heber] nebo býti odvozeno od hebr. ’arba‘ = čtyři [totiž cesty, tedy křižovatka]. Od pradávna zde byla křižovatka obchodních cest z Gázy do vnitrozemí, z Egypta přes Bersabé a od Rudého moře k severu. Jiní překládají Kariatarbe jako Čtyřměstí, ale tyto překlady nic nevykládají a ani gramaticky nevyhovují.

V dějinách Izraele vystupuje H. do popředí nejprve za Abrahama. Ještě dnes se zde ukazují posvátné duby v Mamre [Gn 18,1nn]. Podle staré tradice zde byl také posvátný pramen. Nad jeskyní Machpelah, v níž odpočívá prach Sáry, Abrahamův, Izákův, Jákobův, Rebeky a Líe, byla vztyčena mešita El Haram [Gn 23,9.11.17.19; 25,9; 49,30n; 50,13]. Podle pověsti dala císařovna Helena postaviti nad jeskyní Machpelah křesťanskou basiliku, mohamedáni pak nad troskami basiliky mešitu. Ale vstup do jeskyně je i mohamedánům zakázán. Mešita je obehnána zdí 60 x 34 x 18 m.

Podle Joz 10,3.36; 11,21n porazil Jozue kananejského krále hebronského Ohama, podle Sd 1,10 dobyli města Judští. Bylo přiděleno kněžím a ustanoveno za jedno z měst *útočištných [Joz 20,7; 21,10-13; 1Pa 6,54-57]. Při dobývání se zúčastnila i čeleď Kálefova, která bydlela v městě až do doby exilu [1Pa 2,42-49 sr. Nu 13,22-24; Dt 1,19-46; Joz 14,6-15].

I v historii Davidově má H. značnou úlohu. Zde byl David provolán králem izraelským a sídlil zde sedm a půl roku [2S 2,1-4; 5,5]; zde dal pochovati Abnera [2S 4,12] a Izbozeta; zde pomstil jeho vražedníky [2S 4,8-12], dav pověsiti jejich mrtvoly u rybníka h-ského. Povstání Absolonovo začalo příznačně v tomto posvátném městě [2S 15,7n].

Později slyšíme o opevnění H-u od Roboáma [2Pa 11,10]. Za exilu dostalo se H. do ruky Edomců. Po návratu ze zajetí bylo znovu kolonisováno Židy [Neh 11,25], dostalo se však znovu do područí Edomců, konečně však bylo dobyto Judou Makabejským [1Mak 5,65]. Herodes nad hroby praotců vybudoval svatyni. Druhá stála prý 3 km s. odtud u posvátného stromu Abrahamova v Mamre. Za války židovské bylo vypáleno od Vespasiana. R. 1167 se stalo sídlem biskupským; r. 1187 bylo dobyto mohamedány. Dnes se jmenuje El Chalil, t. j. Přítel Slitovníkův podle Abrahama, jemuž se dostalo tohoto čestného názvu už v Iz 41,8 [sr. Jk 2,23]. R. 1903 mělo město 20.000 obyvatel v sedmi čtvrtích. Z tohoto počtu bylo 1500 Židů. Obyvatelstvo se dnes vedle rolnictví a vinařství živí průmyslem sklářským a výrobou kožených vaků na vodu. Za starověku zde kvetlo hrnčířství.

2. Syn Kahat [Ex 6,18; Nu 3,19; 1Pa 6,2; 23,12], praotec levitů hebronských [Nu 3,27; 26,58; 1Pa 23,19].