Celný

Celný, latinsky publicanus, odtud české publikán, t. j. člověk zaměstnaný ve veřejné důchodkové službě, byl členem družstva, které pronajímalo od římské vlády právo vybírati nepřímé daně, poplatky a cla v římských provinciích. Celní se dělili v různé stupně podle toho, jak podléhali vládcům jednotlivých provincií. Vládce [prokurátor] ve veřejné dražbě pronajal vybírání daní důchodkovému správci, většinou stavu pološlechtického [jezdecké rytířstvo]. Ten zase pronajímal vybírání daní v určitých okrscích „hejtmanům nad celnými“ [L 19,2], kteří se zavázali, že v určitý čas odvedou předepsanou sumu státní pokladně. Byli to zpravidla zámožní lidé, kteří mohli dáti záruku, že slíbenou částku odvedou. Hejtman nad celnými zase ustanovil své správce a úředníky [publikány], kteří pronajímali clo zase od něho. Není divu, že došlo k několikanásobnému vydírání [L 3,12-13; 19,8]. Poplatky, zvláště za zboží dovezené a vyvážené, byly určovány libovolně, takže celní bývali nenáviděni od všech poplatníků. Zacheus snad byl „hejtmanem nad celnými“ v okruhu Jericha, Matouš byl celným v Kafarnaum [Mt 9,9; Mk 2,14; L 5,27]. V NZ celní jsou téměř vždy spojováni s „hříšníky“. V Judstvu a Galilei přistupoval ke všeobecné nenávisti k vyděračům ještě odpor z důvodů vlasteneckých [opovržení Židem, který sloužil pohanům] a náboženských [vybírání daní bylo každému Židu násilím na svobodě příslušníků vyvoleného národa; sr. Mt 22,15nn].Je zajímavé, že první učedníci Janovi i Ježíšovi náleželi k těmto nenáviděným celným, ačkoli to byli lidé vyloučení ze společenství Izraele [Mt 9,10-13; 11,19; 21,31n; L 3,12; 7,29]. Ježíš ve svém podobenství o farizeji a publikánu klade pokání publikánovo za vzor pravého postoje před Bohem [L 18,9-14].