Jméno Hospodinovo

Jméno Hospodinovo je výraz, kterým SZ označuje podstatu Boží, jejíž součástí je j. Znáti samu podstatu Boží = znáti jeho j. [Ž 9,11; 91,14; Iz 52,6; 1Kr 8,42]. Jménu Hospodinovu vystavěl Šalomoun chrám [1Kr 3,2; 8,17.20.29]. Když se Bůh usadil v chrámě, praví se, že tam, „položil své jméno“ [Dt 12,5. 21; 14,24; 1Kr 8,29; 9,3; 11,36; 2Kr 21,7; 23,27], „aby tam přebývalo jméno jeho“ [Dt 12,11; 14,23; 16,2.6.11; 26,2]. Lid putuje do Jerusalema „ke j. H.“ [Jr 3,17], skládá naději ve j. H. [Ž 33,21] a touží po něm [Iz 26,8]. Totožnost j. a podstaty je taková, že jménu je připisována schopnost jednání. J. H. podpírá krále [Ž 20,2], přichází z daleka [Iz 30,27], jedná s Izraelem [Jl 2,26]. Chce-li SZ mluvit o osobní přítomnosti Boží, užívá buď pojmu „obličej, tvář“ [Ž 80,4.8.20, t. j. hledejte mne osobně] nebo j. [Ž 75,2]. Vzývati j. H. = apelovati na jeho osobu, přednésti mu těžkosti přímo. Řekne-li se, že někdo mluví ve j. H., znamená to nejen, že mluví s Božím souhlasem anebo v souhlase s jeho vůlí, nýbrž jako „moc mající“, v Boží síle [Ž 118,10-12]. Jednati k chvále jména Hospodinova znamená jednati tak, aby Bůh byl oslaven, takže Kral. Iz 55,13 překládají hebr. „ke jménu“ = k slávě. Bůh Izraeli dovoluje, aby se dovolával jeho j. [Ex 6,3], ale nedovoluje, aby jeho j. bylo bráno nadarmo [Ex 20,7; Dt 5,7].