Nápis

Nápis. Ve 2Kr 23,17 nejde o n. v našem slova smyslu, nýbrž o vztyčený kámen na hrobě [„znamení pamětné“ Ez 39,15, sr. Jr 31,21], o kamenný sloup, jenž býval nabílen [sr. Mt 23,27]. Jinak u Mt 23,5, kde se mluví o *fylakteriích, t. j. o modlitebních odznacích, skládajících se z pergamenových proužků, popsaných čtyřmi citáty SZ [Ex 13,1-10. 11-16; Dt 6,4-9; 11,13-21] a uzavřených v krychlovém pouzdru. Židé si tato pouzdra upevňovali při modlitbě na levém rameni [poblíž srdce] a na čele, aby tak naznačili, že jejich srdce i mysl jsou obráceny k Bohu. Farizeové si libovali ve zvlášť širokých fylakteriích, aby na sebe upozornili a získali tak mimořádnou úctu. Opět jiné nápisy bývaly na mincích, běžných v Palestině. V různých dobách bývaly na nich různé n. a obrazy od 5. stol. př. Kr. Na př. n. JHD [Jehúdá] nebo jméno současného velekněze, někdy různé obrazce [rohy hojnosti, kotva, makovice, sedmiramenný svícen, datlovník, réva, klasy]. Někdy byly n. dvojjazyčné, za Heroda jen řecké. Herodovci razívali mince s podobou císařovou, římští císařové však měli natolik ohled na náboženské předpisy židovské, že na mincích, běžných v Palestině, dali razit pouze jméno bez obrazu císařova. Za židovského povstání [r. 69-70; 132-135 po Kr.] byly nápisy na mincích jen hebrejské a obrazce připomínaly různé kultovní předměty.

N. na kříži Ježíšově byl označením viny odsouzencovy [Mk 15,26]. Podle římského zvyku byl takový n. [titulus] napsaný na desce nesen v čele průvodu na popraviště nebo byl umístěn na krku odsouzencově. Pak teprve byl přibit na kříž nad hlavou zločincovou [Mt 27,37]. Rozdílnost znění n. u evangelistů lze vysvětlit tím, že byl psán ve třech řečech [aramejsky, latinsky a řecky L 23,38]; evangelisté v tom viděli symbol proklamace Ježíšova mesiášství celému světu. Jan jediný poznamenává, že *Pilát dal zhotoviti tento nápis, aby urazil Židy [J 19,20nn]. Mt a Mk naznačují, že žoldnéři sami umístili tento n. na kříži, aby zvýšili Ježíšovu potupu.