Mysl

Mysl. Tak ve SZ překládají Kral. tři hebr. výrazy: nefeš [= *duše, 2S 17,8; 1Pa 28,9; Ž 13,3; Př 23,7], rúach [= *duch, Gn 41,8; 1Pa 28,12; Př 16,32; Ez 11,5] a léb [= *srdce, Sd 19,6; Ž 48,14; 101,5; Př 22,17; 23,12; Kaz 1,13; 7,21]. Je nesnadné určit přesné rozlišení těchto pojmů, ježto moderní psychologie se podstatně liší od psychologie biblické, podle níž *člověk ve svém celku je duše [nefeš], ale má ducha [rúach] a srdce [léb]. Duše je sídlem citů, zájmů a náklonností [sr. Jr 15,1, kde Kral. překládají srdce]. Duch je hybnou silou duše [sr. Ezd 1,1; Ag 1,14]. Srdce je duše v činnosti [Ex 35,21; Ž 78,8]. „Ustavit srdce“ [1S 7,3] znamená čin vůle [sr. Ez 11,19]. Poněvadž všecky tyto výrazy překládají Kral. také jako m., můžeme snad v plném vědomí toho, že v hebr. jde o tři pojmy, říci, že m. je sídlo počitků, rozličných vnitřních hnutí, myšlenek, představ, rozhodnutí, rozumu a mravního života.

V NZ překládají Kral. výrazem m. nejméně pět různých řeckých slov: dianoia [Mt 22,37; Ef 2,3; Ko 1,21; Žd 8,10; 10,16; 1Pt 1,13; 2Pt 3,1], nús [L 24,45; Ř 7,23.25; 11,34; 12,2; 1K 1,10; 2,16; 14,14n; Ef 4,17.23; 2Te 2,2; 1Tm 6,5; 2Tm 3,8; Tt 1,15], noéma [2K 4,4; 10,5; 11,3], kardia [„srdce“, Ef 1,18], psyché [„duše“ Žd 12,3], nehledě ke slovesům a speciálním výrazům, jež jsou uvedena pod samostatnými hesly. Už tato rozmanitost ukazuje, jak těžké je jednotlivé pojmy přesně rozlišit. Nejen že neodpovídají našim pojmům psychologickým – i tam, kde vznikly na půdě hellenistické, mají prostřednictvím LXX více obsah SZ než hellenistický – ale Kral. jednotlivé pojmy překládají různými výrazy, takže čtenář může často jen vytušit, oč vlastně šlo.

Vyjdeme od výrazu nús, který Kral. překládají *rozum [F 4,7; Zj 13,18], *smysl [Ř 1,28; 14,5; Ko 2,18; Zj 17,9], ale také m. Jde tu jednak o schopnost poznávací [L 24,45] a úsudkovou [2Te 2,2; Žilka: „abyste si nedali tak snadno poplésti hlavu“; Hejčl: „pomásti na mysli“], jednak o smýšlení náboženské i mravní [1K 1,10; 2,16 b], jež ovšem může být rozvráceno, porušeno a poskvrněno [Ef 4,17; 1Tm 6,5; 2Tm 3,8; Tt 1,15], takže i křesťan je musí stále obnovovat [Ř 12,2], jednak o praktický rozum [zákon mysli], jenž sice souhlasí se zákonem Božím, ale nemá dost síly k plnění [Ř 7,23.25], a konečně ve vztahu k Bohu o spasitelný úradek, plán Boží [Ř 11,34; 1K 2,16 a].

Výraz dianoia překládají Kral. jednak m. [9x], jednak myšlení [L 1,51], jednak smysl [1J 5,20] a konečně rozum [Ef 4,18]. Jde tu snad o vyznačení duševního života, jenž tvoří součást lidské bytosti vedle srdce, duše a vůle [moci]. Tak plnění příkazu lásky činí nárok na všecky schopnosti člověka, tedy i na jeho m. [Mk 12,30; sr. Dt 6,5; 2Kr 23,25]. Že m. může vyjadřovati to, co se ve SZ nazývá srdce, je vidět z Žd 8,10, sr. 10,16. Podle Pavla pohané žijí podle svého převráceného rozumu [nús Kral. mysl Ef 4,17]; příčinou toho, že jejich rozum je prázdný [Kral. marný], je zatemnění mysli [dianoia; Kral. rozum Ef 4,18], t. j. duševní a mravní poznávací schopnosti. Toto zatemnění prýští zase ze zatvrzelosti srdce, odcizenosti od Boha. V Ko 1,21 označuje m. smýšlení, v Ef 2,3 tělesné sklony. „Přepásat bedra m.“ [1Pt 1,13] znamená vnitřně se připravit na život podle vůle Boží, abychom nepodléhali žádostem dřívějšího života [1Pt 1,14; 2,11]. Pisatel 2Pt 3,1 chce ve svých čtenářích probudit jasnou rozmyslnost [Žilka; Kral. „upřímnou mysl“].

Výraz noéma, který Kral. překládají myšlení [2K 2,11], smyslové [2K 3,14], smysl [F 4,7] a m., znamenal v klasické řečtině výsledek rozumové činnosti, tedy myšlenky, pojmy, rozhodnutí. V NZ jde až na jediný případ [F 4,7] o zvrácené myšlenky [2K 3,14; 4,4; 11,3], ďábelské úklady [2K 2,11 Kral. „myšlení“, sr. Ef 6,11; 1Pt 5,8] nebo úklady lidské proti křesťanskému poznávání Boha; Pavel tyto lidské úklady nutí v poslušnou poddanost Kristu [2K 10,5].

Kardia [Ef 1,18] překládají Kral. obyčejně *srdce [na př. Mt 5,8; 9,4 a j.]. Jde tu o navázání na SZ výraz léb právě tak jako psyché [Žd 12,3] navazuje na SZ nefeš.

Roztržitá mysl [L 12,29; Žilka: „Neznepokojujte se!“]. Sloveso, jehož je tu v řeckém textu užito, lze překládat „Nebuďte příliš nároční“ [k věci, ne ke slovu, sr. Ř 12,16; 1Tm 6,17nn] právě tak jako „Neznepokojujte se, nekolísejte mezi strachem a nadějí“. Starolat. a syrský překlad je pro druhou možnost jistě v souhlasu s celým oddílem [sr. L 12,22nn. 28.32; sr. F 4,4-7].

Dvojí mysli [Jk 1,8; 4,8], t. j. rozpolcené duše, jakou mívá člověk nerozhodný, pochybovač a ovšem i pokrytec [Jk 4,8], jenž se nedovede rozhodnout mezi Bohem a světem.