Pokrytec

Pokrytec. Tak překládají Kral. dva hebr. výrazy: 1. chánéf [= bohaprázdný, nešlechetný, kdo pohrdá Bohem] v Jb 8,13; 13,16; 15,34; 17,8; Ž 35,16; Př 11,9; Iz 9,17; 33,14. Tentýž výraz však překládají také pojmy svůdce [Iz 9,16], ošemetný [Iz 10,6], nečistý [Jb 36,13]. – 2. na‘lámím [od hebr. ‘álam = skrývati, tajiti 1Kr 10,3; Kaz 12,14] v Ž 26,4. Jde o tajnůstkáře, lidi, číhající v záloze, k nimž žalmista nevchází a s nimiž se nestýká. „Páchati pokrytství“ [Jr 23,11] je překlad hebr. slovesa chánaf [= páchati bezbožnost, býti bohaprázdný]. Totéž sloveso překládají Kral. výrazem poskvrniti [Ž 106,38; Iz 24,5; Jr 3,1.9; Mi 4,11].

NZ zřejmě navazoval na SZ, i když v řeckém znění užívá výrazu hypokrités [= herec, který se vydává za někoho, kým není, který hraje něčí úlohu, něco předstírá], pro nějž v aramejštině není podkladu. Srovnáme-li Mt 24,51 s L 12,46, shledáme, že pro evangelisty hypokrités [pokrytec] a apistos [nevěřící, Kral. : nevěrný] jsou souznačné pojmy. Stejně pokrytství [Mk 12,15] a ničemnost [ponéria, Kral. : zlost, Mt 22,18] a lest [panúrgia, Kral. : chytrost, L 20,23]. V rukopisu vatikánském [4. stol.] a v syrském překladu [5. stol.] je u Mt 6,7 výraz p. nahrazen dokonce pojmem pohan. Také LXX hebr. chánéf překládá nejen výrazem p., nýbrž i pojmem bezbožník [asebés] a „jednající proti zákonu“ [paranomos]. Zdá se tedy, že Ježíš, který mluvil aramejsky, neobviňoval farizeje a zákoníky vždycky z vědomého předstírání, nýbrž z toho, že i když jsou na venek zbožní – a sami se pokládají za zbožné a spravedlivé [L 18,9; sr. 6,42; 12,56; Mt 7,5] – vnitřně a v očích Božích jsou světští [profánní] a bezbožní. Ctí Boha rty, ale jejich srdce je daleko od Boha [Mk 7,6]; jsou jako obílené hroby, ale uvnitř jsou shnilí [Mt 23,27n]. Podle L 11,44 jsou dokonce neoznačenými hroby, takže ti, kteří se jich dotknou, stanou se duchovně nečistými. Netušili, že lidé, bijící do očí svou zbožností, jsou vnitřně narušení [sr. J 5,42].

Jsou ovšem v NZ místa – a zdá se, že je jich většina -, kde výrazy p., pokrytectví [Kral. pokrytství] opravdu míní to, co řecké hypokrités, hypokrinomai [herec, býti herec, vědomě předstírati něco, čím člověk není]. Tak L 20,20 výslovně praví, že vyslanci kněží a zákoníků „se činili spravedlivými“ [Žilka: „Stavěli se jako poctivci“]. P. je tu ten, který se vědomě ukazuje před lidmi jako zbožný člověk, ale v očích Božích jím není a oni samí ve svém nitru vědí, že jimi nejsou [Mt 6,2.5.16; 22,18]. Ti všichni spadají pod přísný Ježíšův soud [Mt 23]. Pokrytectví v Ga 2,13 má poněkud jiný význam. Pavel tu vytýká křesťanům židovského původu, dokonce i Petrovi a Barnabášovi, že odmítali účast na společné večeři Páně s křesťany původu pohanského, ač dříve už souhlasili, že i tito lidé mají být uznáváni za plné křesťany. Obviňuje je ne z toho, že něco předstírají, nýbrž že nejednají zásadně [sr. L 13,15]. „Láska bez pokrytství“ [Ř 12,9] = upřímná láska, jež má v ošklivosti zlo a lne k dobru, nenazývá zlo dobrem, snaží se odstraniti zlo, ale tím více se ujímá dobra. 1Tm 4,2 vytýká bludařům, že pokrytecky mluví lež, t. j. dávají přísné předpisy druhým [neženit se, nejíst určité pokrmy], ale nemyslí to pro sebe vážně; na svém vlastním svědomí mají vypáleno znamení [Kral. : cejchované svědomí], t. j. jsou si vědomi tajných hříchů, jež chtějí zakrývat anebo smířit asketickými cvičeními. „Víra bez pokrytství“ [2Tm 1,5] = spolehlivá, upřímná, nefalšovaná, nepředstírána víra. Jk 3,17 vypočítává mezi vlastnostmi moudrosti od Boha také její nepokryteckost, neošemetnost, bezelstnost [sr. 1Tm 1,5; 1Pt 1,22; J 1,48].