Heslo
Svůdce
Svůdce, ten, který uvádí na scestí, k bludu: o vůdcích judského lidu [Iz 9,16; sr. 3,12], o Ježíšovi [Mt 27,63]. 2Pa 36,16 jest lépe přeložiti s Lutherem: „Proroky jeho měli za blázny“ [podvodníky, sr. Gn 27,12, kde je užito v jiném tvaru téhož hebr. slovesa, jež se vyskytuje ve SZ-ě pouze na těchto dvou místech]. Ve 2Tm 3,13 je užito řeckého výrazu goés, jenž označuje kouzelníka, zaklínače, pak také podvodníka, jenž zbožnými řečmi svádí k bezbožným činům. Koho má pisatel 2Tm na mysli, vysvítá z v. 4 nn. Jsou opakem těch, „kteří chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši“ [v. 12]. Užil-li pisatel výrazu goés, snad chtěl také odsoudit kouzelné praktiky a zaříkávání k odstranění bolesti a utrpení. Žilka překládá: „Zlí lidé a kejklíři budou postupovati stále k horšímu. Jsou to svedení svůdcové“. V Tt 1,10 je tak přeložen řecký výraz frenapatés [= mámič, šalebník]. Jde o ty, kteří se nechtějí podřídit křesťanskému učení. Jsou opakem těch, kteří se „pilně přidržují věrné řeči k vyučování dostatečné“ [v. 9] a „prázdným řečněním matou mysli“ [překlad Žilkův]. Narušují víru i domácí klid pro mrzký zisk.