Umění

1. Výtvarné umění ve Starém zákoně

Výtvarné u. ve SZ-ě se soustřeďovalo převážně na kultovní předměty [truhla úmluvy, kadidlový oltář, předkladný stůl, svícny, umyvadla, posvátná roucha a pod.] a na výzdobu stánku, později chrámu. Šlo tu o řemeslnou dovednost, kterou SZ spojoval se zvláštním darem Božího ducha [sr. Ex 31,3nn; 35,32nn; 1Kr 7,14]. Izrael měl zakázáno zobrazování Hospodina v lidské podobě [Ex 20,4]. Snad to mělo ochromující vliv na rozvoj umělecké tvorby, ač v předbiblických dobách se patrně vyskytovaly obrazy božstva také u Izraelců, jak naznačují obraty ‚ukázati se před obličejem Panovníka Hospodina‘ [Ex 34,23], ‚spatřovati tvář Boží, býti nasycen jeho obrazem‘ [Ž 17,15], jež v době biblické měly už jen přenesený význam. Oficiální jahvismus byl však vždy bezobrazový, pokud můžeme souditi z přístupných pramenů. O Šalomounovi sice slyšíme, že dal ozdobit stěny chrámu řezbami planých *tykví a otevřených květů, dvou *cherubínů a palem, jimiž byly opatřeny i chrámové dveře [1Kr 6,5nn. 23-28], ale o obrazu božstva nic neslyšíme. V jerusalemském chrámu nikdy nestála socha Hospodinova ani lidská podoba kteréhokoliv jiného božstva. Nechustan [Kral. *Nechustam, 2Kr 18,4], měděný had, jistě neměl podobu lidskou. Jeroboámův býk, zavedený v Dan a v Bethel, byl nejspíše jen trůnem božstva, jež však zobrazeno nebylo [1Kr 12,28nn; sr. Bič II. 99]. Izraelští králové se sice odvážili podle assyrsko-babylonského vzoru postaviti do jerusalemského chrámu vůz a koně slunečního božstva [2Kr 23,11], ale nikde nečteme o obrazech zlidšťujících Boha ve velkých svatyních izraelských. I vykopávky ukazují, že Izrael měl odpor k plastickému znázorňování Boha. Ovšem, v neoficiálním lidovém náboženství, jež bylo pěstováno pokoutně v domácnostech, bylo uctívání sošek, znázorňujících božstva, mnohem hojnější, než se zdá z biblických zpráv. Proroci potírají lité obrazy [Iz 30,22; Oz 13,2 a j.], obrazy nesené v procesí [Iz 45,20; 46,1], sochy, tesané z kamene [Iz 42,17; 48,5; Ez 8,3.5; Ab 2,18] a pod. [hebr. názvy viz u Biče I., 286n]. Sd 17,4 upozorňuje na ‚obraz rytý a slitý‘, postavený ve svatyni Míchově. Také Míkol, dcera Saulova, měla po ruce ‚obraz‘ lidské podoby, který vložila na lože Davidovo, když chtěla krýt jeho útěk [1S 19,13nn]. *Terafim. Vykopávky přinesly na světlo množství sošek [velikosti kolem 20 cm], jež snad sloužily v domácím kultu nebo jako ochranné amulety. Nelze ovšem vždy přesně určiti jejich stáří. Jejich neuměleckost podle našeho vkusu [obličej je znázorněn vždy jen v hrubých, náznakových rysech] ukazuje na starší dobu, ač není vyloučena chtěná neuměleckost. Mnohé z nich byly importovány z Egypta, mnohé jsou původu fénického [Astarot].

Z předmětů denní potřeby nutno počítati mezi umělecké výrobky různé keramické nádoby, pečetítka se zvířecími, lidskými a jinými postavami, šperky, amulety, ozdobná kostěná držadla, kuchyňské nádobí, modelované sošky různých zvířat, býků, koní i ptáků, jež však patřily do oblastí amuletů a votivních předmětů. Nutno se zmíniti také o řezbách ze slonoviny [*Trůn], dále o řezbách na sloupech chrámových [2Kr 25,17] i palácových [1Kr 7,18.20]. V Hebronu byly patrně veliké dílny pro keramické výrobky pod královským dohledem. Na všech těchto předmětech, nalezených v Palestině ve velkém množství, jsou patrné různé vlivy kananejské i zahraniční [egyptské, akkádské, syrské a nakonec i řecké a j.]. Viz Bič I., 197nn. Bič [I., 271] upozorňuje na to, že hebrejština nemá výrazu pro malování a pomáhá si kořenem m-š-ch [natírání barvami a olejem, Jr 22,14] a že archeologové nám nevykopali ani jednu skutečnou malbu. Výjevy byly vyrývány na stěnách [Ez 8,10] nebo vyškrabovány v omítce a barveny hrudkami. *Hudba. *Píseň. *Stavitelství. *Žalmy.

2. Umění jako vědění ve Starém zákoně

Kralický výraz u. však neoznačuje uměleckou činnost v dnešním slova smyslu ani v citovaných místech Ex 31,3; 35,32; 1Kr 7,14. Stč. výraz u. znamená vědění, povědomost, a to, co se umí, znalost, učenost, mistrovství v něčem, rozum. Ve SZ-ě jde většinou o překlad hebr. kořene j-d-´ [= znáti, rozuměti, vnímati, míti zručnost, uměti], takže Kral. často místo o u. mluví o známosti, učení, naučení, vědění. Při tom vědění pro Izraelce nebylo nic theoretického, ani se ho nedosahovalo spekulací. Podle Jb 37,15 je ‚Bůh dokonalý v u-ch‘, t. j. Bůh je vševědoucí [sr. 1S 2,3, kde je v hebr. užito téhož výrazu], je dokonalý rozumem, je všemohoucí, všecko umí. Př mluví o Moudrosti, jež je výrazem Božího dokonalého vědění. Tuto svou dokonalou moudrost nemá Bůh od nikoho [Jb 21,22; Iz 40,14], ale řídí jí všecko [Př 3,20]. Pro člověka je ovšem nevyzpytatelná, příliš vysoká, nestačí na ni [Jb 38 a 39; Ž 139,6], ale Bůh může dát něco ze své znalosti a dovednosti lidem [Ex 31,3nn, sr. Iz 28,24nn]. Šalomoun se modlí za takové znalosti, které by ho naučily spravedlivě spravovat lid [2Pa 1,10nn]. Daniel patřil k mládencům, kteří byli schopni k nabývání poznatků a byli s to se naučit kaldejskému písmu [Kral. ‚liternímu u.‘] a řeči [Dn 1,4].

Většinou však výrazem u. se myslí to, co nazýváme náboženstvím, t. j. poznání a poslušné uznání Boha jako Pána. I toto ‚umění‘ pochází od Boha [Ž 94,10; Př 2,6.26], ovšem dává je jenom těm, kteří se ho bojí [Ž 25,14], kteří jsou ‚střízliví‘ [Iz 28,9], rozumní [Př 14,6; 18,15], opatrní [Př 14,18], t. j. kteří se jím chtějí dát vést a podvolovat se jeho vůli. O jaké poznání tu jde, je patrno z mnoha míst SZ-a. Je to poznání a poslušné uznání vůle Boží [Ž 119,66; Oz 4,6; Mal 2,7, sr. Oz 6,6], jeho všemohoucnosti [Ž 19,3], praktická náboženskomravní moudrost [Př 1,4; 5,2; 11,9; 12,1; 22,20; Kaz 1,16; 7,12; 12,9], jejímž základem je bázeň Hospodinova [Př 1,7.22.29; Iz 33,6]. Život bez této známosti není dobrem [Př 19,2, sr. 18,5; 24,23]. Za to ten, kdo má tuto známost, je ostříhán Hospodinem [Př 22,12, kde je zkratkou řečeno, že oči Hospodinovy ostříhají u., t. j. ty, kteří poznali Boha] a dochází i hmotného prospěchu [Př 24,4]. U. moudrosti, t. j. znalost moudrosti je duši jako plást medu [Př 24,14]. Izrael musí jít do zajetí, protože mu chybělo toto poznání Boha [Iz 5,13; 44,19; sr. 1S 2,12; Oz 4,1; 6,6]. Bůh ovšem může lidské poznání obrátit v bláznovství [Iz 44,25; 47,10, sr. Ř 1,18nn]. Na zaslíbeném Mesiáši spočine trvale Duch poznání [Kral. ‚u.‘, Iz 11,2] a bázně Hospodinovy, t. j. obeznámení se skutečnou vůlí Boží, spojené s rozhodným jejím prováděním [sr. J 4,34; L 22,42; Žd 10,7]. Pod mesiášskou vládou i srdce bláznů nabude u. [moudrosti, Iz 32,4].

Některé podrobnosti. Od rozumného člověka se očekává, že nebude odpovídat planou moudrostí [Kral. ‚u. povětrné‘, Jb 15,2, sr. 33,3]. Moudrý je vyzýván, aby odešel od muže bláznivého, když sezná, že není, čemu by se u něho přiučil [‚nemá rtů u.‘, Př 14,7; sr. 15,2.7.14; 20,15]. ‚U. pravé prozřetelnosti‘ [Př 8,12] = znalost pravého plánování, rozhodování, řešení temných výroků [Luther: „Umím dávati dobrou radu“]. Je-li kárán rozumný, jen tím získá, protože se stane rozumnější a nabude pravé známosti [Př 19,25; sr. 21,11]. ‚U. svatých‘, t. j. známost Svatého [Hospodina] je podle Př 30,3 nad lidskou chápavost [sr. Jb 11,7]. Luther překládá Př 30,3: „Moudrosti jsem se nenaučil, abych poznal Svatého“. LXX však překládá docela jinak: „Bůh mne naučil moudrosti, a vím o známosti Svatého“, t. j. Svatý je mi znám. Kaz 9,10 praví, že v hrobě [šeolu] není příležitost ani k práci, důmyslu, moudrosti, ani k poznání. Jiný obsah pojmu u. je zřejmě v Kaz 1,18: „Kdož rozmnožuje u., rozmnožuje bolest“, t. j. čím víc člověk ví o sobě i o bližních, tím víc se trápí [sr. Kaz 1,17].

Nesrozumitelný dnešnímu čtenáři je kral. překlad Př 29,7. Smysl výroku je ten, že spravedlivý uznává a chápe při nuzných před soudem [sr. Jb 29,12.16; Ž 83,3], ale ten, jenž je opakem člověka spravedlivého, nevěnuje dost pozornosti, aby se seznámil s podrobnostmi pře, nemá znalosti, jež by mu dala možnost zastati se nuzného [sr. Př 28,5]. Snad by bylo možno také podle Gesenia překládat: „Neví si rady s tím, co zná“. Slovem u. překládají Kral. také aram. výraz bíná [= rozeznávací schopnost, úsudek, Dn 2,21] a hebr. výrazy chokmá [= moudrost, vtipnost, Ž 107,27], músár [= kázeň, vyučování, Př 23,23], chešbón [= výsledek myšlenkové činnosti, závěr, Kaz 7,27], lekach [= to, co člověk přijal, Př 1,5. Když pozorně naslouchá moudrý, přibude mu moudrosti, sr. Př 9,9; Mt 13,12; 25,29; Mk 4,25; L 18,18]. K Jb 28,4 viz heslo *Švozovati.

3. Nový zákon

Jde v něm převážně o překlad řeckých výrazů gnósis [= poznání, známost], a epignósis [= důkladná, plná známost], jež Kral. překládají také *známost [Ř 15,14; 1K 8,1.10], vědění [1K 8,11], učení [1K 13,8], *poznání [2Tm 2,25]. Zde si všimneme převážně těch míst, kde Kral. uvedené řecké výrazy překládají slovem u. Jde tu o obdobu hebr. dé‘á, dá‘at, jež, jak bylo výše ukázáno, znamená poznání a poslušné uznání vůle Boží. Jen Ř 11,33, kde je velebena hlubokost u. Božího, jde o Boží nevyzpytatelnou vševědoucnost a všemohoucnost, jež řídí vše tak, aby došlo na jeho cíle. Na ostatních místech jde o poznání Boha a jeho vůle. Pavel vytýká Židům, že ačkoli se domnívají, že mají v Zákoně takřka ztělesněné poznání a vrchol pravdy [Kral. ‚formu u. a pravdy‘, Ř 2,20, Hejčl ‚obraz pravého poznání‘, Škrabal ‚pravidlo vědění a pravdy‘], přece se jím sami neřídí, takže jejich poznání je neúčinné a plané. Mají horlivost pro Boha, ale ne podle plného, pravého poznání [Ř 10,2], protože se prakticky nepodrobili *spravedlnosti Boží a vynášejí svou vlastní spravedlnost. Také Ježíš vytýká zákoníkům, že způsobem svého výkladu vzali posluchačům klíč k poznání Písma a porozumění Písmu, takže se stalo zavřenou knihou [L 11,52]. Jejich posluchači nejsou s to poznati z něho vůli Boží. Podle 1K 8,7 ne všichni křesťané, vzešlí z pohanstva, došli z jedinosti Boží k poznání [Kral. ‚u.‘], že pohanská bohoslužba je nicotná a že tedy nemůže znečišťovati. Jen někteří došli této ‚známosti‘ [řecky gnósis, 1K 8,1], druzí zatím nikoli [1K 15,34]. Pavel se ovšem snaží bořit každý val, který se zdvíhá proti poznání Boha [2K 10,5], ale v otázce, zda křesťan smí jíst maso obětované modlám, radí k pokorné umírněnosti, aby domýšlivost na poznání netarasila cestu k Bohu a nedávala pohoršení.

Ve většině případů jde o poznání spasitelné vůle Boží. Jan Křtitel měl připravovati cesty Páně tak, aby jeho lidu bylo dáno spasitelné poznání [Kral. ‚u.‘], t. j. praktické okoušení spásy [sr. Ž 16,11], nejen theoretická vědomost o spáse. Toto praktické okoušení spásy se stalo možností a skutkem v Kristu Ježíši [1K 1,5], takže ti, kteří v něho uvěřili, jsou obohaceni veškerým poznáním, t. j. pochopením duchovních pravd, porozuměním SZ-ím zaslíbením, duchovní moudrostí, snad i vnikáním do skrytých Božích tajemství [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 12]. Toto poznání je darem Ducha sv. [1K 12,8], které stojí na stejné linii se zjevením, proroctvím a učením, a rozhodně výš než mluvení jazyky [1K 14,6]. Pavel se chce osvědčovat jako služebník Boží i v oblasti poznání [2K 6,6; sr. Ef 3,4]. Vytýkají-li mu někteří ‚prostotu v řeči‘ [sr. 2K 10,10], je si jist, že není pozadu v poznání spasitelných činů Božích v Kristu Ježíši [2K 11,6]. Přitom však je si vědom nebezpečí, které se skrývá v poznání bez proměny života. Proto zdůrazňuje, že jediná cesta k poznání Boha vede přes lásku k němu [1K 8,1] a k lidem [1K 13,2]. V 1Tm 6,20 [v překladu Žilkově: „Varuj se… toho, co si lživě říká ‚poznání‘“] jde snad o narážku na gnostické učení, jež ovšem plně rozkvetlo z židovských, hellenistických a křesťanských prvků až ve 2. stol. po Kr. Zdůrazňovalo gnósis, t. j. poznání Boha prostřednictvím mystického osvícení na základě sdělení tajných vědomostí a určitého druhu magie. Stavělo ‚poznání‘, jehož se tak dostalo jen vyvoleným jedincům, výše než víru, která stačila prostým masám. Spása je podle tohoto učení uskutečněna ‚poznáním‘, nikoli vírou. Gnosticismus byl velkým nebezpečím pro křesťanství, zvláště tam, kde se poznání spasitelných skutečností oddělovalo od života z víry. Zvláště spisy z janovského okruhu bojovaly proti tomuto nebezpečí.

Poněkud jiný význam má výraz u. ve 2Pt 1,5n. V překladu Hejčlově: „Ukažte v své víře [šlechetné] jednání, v jednání poznání, v poznání sebeovládání, v sebeovládání trpělivost, v trpělivosti zbožnost, ve zbožnosti bratrskou lásku a v bratrské lásce lásku [k Bohu]“. Poznání [Kral. ‚u. ‘] tu má smysl správného úsudku, který dobře rozlišuje zlo od dobra a učí utíkat před zlem [Bengel]. Tato praktická dovednost je ovocem sebeovládajícího uplatňování křesťanského života a vede zpět k hlubšímu, plnějšímu poznání [epignósis] Krista [2Pt 1,8].

Marná u‘. ve Sk 19,19 = kouzelné kousky, pověrečné věci, kouzla [řecky ta perierga]. Ve Sk 26,24 je užito řeckého grammata, původně litery, knihy, pak přeneseně vyšší vzdělání, učennost. 1Pt 3,7 překládá Hejčl: „Muži, žijte rozumně se svými ženami jakožto se slabším pohlavím“. Doslovně z řečtiny ‚podle poznání‘ [Kral. ‚u.‘]. Muž i žena jsou přece nádobami, stvořenými k službě Bohu [sr. Iz 64,8; Jr 18,6; 1Te 4,4n. *Osudí]. Proto muž má jednati s ženou ohleduplně a s rozvahou jako ten, který ví, že žena je spoludědičkou milosti života [věčného] právě tak jako on.