Cherub, cherubín

Cherub, cherubín

1. Zvláštní okřídlená bytost, která podle starších představ sloužila k dopravě Hospodinově [2S 22,11; Ž 18,11; podle Iz 19,1 snad jen personifikace bouřkového oblaku; 1Pa 28,18 se přímo mluví o vozu, t. j. zlatém cherubovi, ačkoli Kral. překládají chybně „vozy cherubínů“], podle mladších představ byla služebním duchem Božím. Hospodin sídlil nad cherubíny [1S 4,4; 2S 6,2; 2Kr 19,15; Ž 80,2; 99,1]. Podle jiné představy jsou ch. strážci posvátných míst [Gn 3,24; Ez 28,13-14] a truhly Boží [1Kr 6,23n; 8,6n; 2Pa 3,10-13; 5,7n; Žd 9,5], nad níž stály jejich symbolické obrazy [Ex 25,18n; 37,7-9]. Podobné figury byly i ve stánku [Ex 26,1n] na poušti; jako obrazy na stěnách [1Kr 6,29. 35] vyskytují se v chrámě jerusalemském [srov. Ez 41,18n]. Symbolisovaly přítomnost a nepřístupitelnost Boží.

Postavou připomínal ch. částečně člověka, částečně jiné bytosti: lva, býka, orla, neboť měl spojovati nejdokonalejší vlastnosti stvoření. Zvířecí postava převládala [Ez 1,5; 10,20]. Ezechiel mluví o ch., kteří mají čtvero obličejů, čtvero křídel a lidské ruce [kap. 10; sr. 9,3]; v Ez 41,18n čteme pouze o dvou obličejích [lidském a lvím], v Ex 25,20 pouze o jednom. Jejich úkol byl nésti trůn Hospodinův [Ez 1,26-28; 9,3].

Hebrejští ch. nebyli předměty uctívání jako v Babylóně, nýbrž jen symboly stvoření, které Boha chválí, jemu slouží a jej uctívá [sr. Zj 4,6-8]. V křesťanské poesii patří cherubíni mezi vyšší anděly. V křesťanském umění čtyři obličeje cherubínů [Ez 1,1-10: člověk, lev, vůl, orel], staly se symboly čtyř evangelistů.

2. Nějaké místo v Babylonu, odkudž se chtěli vrátit také ti, kteří nemohli prokázat svůj izraelský původ [Ezd 2,59; Neh 7,61].