Heslo
Vůl
Vůl, hebr. šór = býk. Volů Izraelci neměli, protože Zákon zakazoval vyklešťování zvířat [Lv 22,24]. Často pak jde o označení hovězího dobytka bez ohledu na pohlaví [Ex 20,17], takže množné číslo volové znamená obecně dobytek. O Abrahamovi čteme v Gn 12,16; 21,27, že měl ovce a voly a osly, též oslice a velbloudy ve velkém množství. Rovněž současník Abrahamův Abimelech měl ovce a voly [Gn 20,14]. Také v Egyptě byl pěstován hovězí dobytek [Ex 9,3]. Volů se užívalo jako dnes k polní práci, zvláště k orbě [Dt 22,8; 1Kr 19,19], ale také k nošení břemen [1Pa 12,40] a k dopravě vozů [Nu 7,3; 2S 6,6], k mlácení obilí, při čemž zvířata byla poháněna po mlátě s nakupeným obilím. Dt 25,4 zakazuje zavazovat při tom volům tlamu [sr. 1K 9,9; 1Tm 5,18]. Hovězí maso se ovšem jedlo [1Kr 1,25]; [sr. Mt 22,4] a sloužilo k obětem, zvl. t. zv. celopalům [Kral. *oběť zápalná, Nu 7,87n; 2S 24,22; 1Kr 8,63; 2Pa 5,6; 7,5; 29,33 a j.]. Cestovatelé tvrdí, že v jižní a střední Palestině je hovězí dobytek menší než na severu. Největšího vzrůstu dosahuje tento dobytek v Zajordání a kolem jezera Chulé.