Ovce

Ovce patřila do pradávných dob k nejoblíbenějšímu bravu na východě [Gn 4,2]. Patriarchové byli chovatelé o-í [Gn 12,16], stejně jejich potomci nejdříve v Egyptě [Gn 47,3; Ex 10,9; 12,32.38] a později v Palestině [1S 16,11; 25,2; 1Pa 27,31; L 2,8], jež oplývala pastvinami [Nu 32,1]. Pěstovaly se tam dva druhy o-í: Ovis aries s krátkým, ale širokým ocasem, a Ovis laticaudata [tučnoocasá] s tučným ocasem tak dlouhým, že musel býti přivazován na malý vozíček, aby se příliš neotřel. Byl považován za mimořádnou pochoutku. O. patřila mezi kulticky nezávadná zvířata, jejichž maso smělo býti obětováno [Ex 20,24; Lv 1,10; 4,32; 5,15; 6,6; 22,21; J 2,14n] i požíváno [1S 14,32; 25,18; 2S 17,29; 1Kr 4,23]. Mléko poskytovalo osvěžující nápoj [Dt 32,14; Iz 7,21n; 1K 9,7]. Její kůže sloužila k zhotovování hrubého oděvu [Mt 7,15; Žd 11,37] nebo k přikrývání stanů [Ex 26,14]. Z vlny byly tkány látky [Lv 13,48; Jb 31,20; Př 27,26; Ez 34,3]. Není divu, že ovčí vlna je vypočítána mezi poplatky podrobených králů [2Kr 3,4]. Stříž o-í byla dvakrát do roka spojována s veselím [Gn 38,12; 1S 25,4.11.36; 2S 13,23]. Část vlny dostávali kněží [Dt 18,4]. Z rohů beranů byly zhotovovány nádoby a zvučné trouby [Joz 6,4; 1S 16,1]. Palestinské ovce byly většinou bílé [Ž 147,16; Iz 1,18; Ez 27,18], málokdy černé nebo různobarevné [Gn 30,32n]. O. je známa svou přítulností [2S 12,3], takže dostávaly od pastýřů jména [J 10,3], ovladatelností [J 10,3n], trpělivostí a poddajností [Iz 53,7; Jr 11,19], ale také bezmocností, je-li ponechána sama sobě [Nu 27,17; Ž 44,12; Ez 34,5; Mi 5,8; Mt 9,36; 10,16.26. 31; 1Pt 2,25]. Ovce je proto v SZ dosti častým obrazem pro předmět Boží péče, po př. pro Boží lid Ž 78,52; 79,13; 100,3. Jindy pro bezbrannost Ž 44,12; Iz 53,7 anebo opuštěnost lidu, zanedbávaného nevěrnými vladaři a duchovními vůdci Ez 34,8.10-23.

Na to navazuje NZ, mluvě o ovcích rozptýlených, bez pastýře Mt 9,36; Mk 6,34, sr. 1Pt 2,25, o ztracených ovcích domu Izraelova Mt 10,6; 15,24; sr. 18,12; L 15,4.6. Na druhé straně jsou údové nového lidu Božího, příslušníci Ježíše Krista, nazýváni ovcemi, opatrovanými dobrým *pastýřem J 10,1-29, sr. Žd 13,20. – Obrazem ovcí uprostřed vlků Mt 10,16; L 10,3 sr. Mt 7,15 se vyjadřuje protiklad pravých učedníků a povahy starého nevykoupeného světa. Gn 33,19 překládají Kral. hebr. kesítá výrazem ovce, ač tentýž výraz u Joz 24,32; Jb 42,11 překládají správněji „peníz“. Šlo o určité závaží, snad podoby o., jehož se ve starověku užívalo jako peněz.