Maličký

Maličký. V doslovném slova smyslu: malý tělesně (L 19,3; snad i Mk 15,40, kde je Jakub označen jako malý [Kral. : menší], neznamená-li to mladší naproti staršímu) nebo rozměrem [Dt 25,13] nebo časem [L 7,33]. „Malý i velký“ = všichni [Nu 22,18; Jr 6,13; Sk 8,10; 26,22; Žd 8,11; Zj 11,18]. Může to být také výraz skromnosti [Sd 6,15; 1S 9,21; 15,17; 1K 15,9] a pokory [Ef 3,8], vůbec bezvýznamnosti [Iz 36,9; Za 4,10]. V rabínském a hellenistickém slovníku měl výraz m. přídech zlehčující: nedospělý, nezralý, dítě. Tím významnější je užití tohoto výrazu v ústech Ježíšových. Mluví o „těchto maličkých“, tedy o svých učednících, kteří byli jeho kázání přítomni [Mt 10,42], o „maličkých, věřících ve mne“ [Mt 18,6; Mk 9,42; L 17,2]. Podle židovské tradice ani andělé nejsou hodni ani schopni patřiti na tvář Boží, ale Ježíš praví, že ve službě maličkým je dána andělům i tato výsada [Mt 18,11]. Maličtí jsou pod zvláštní Boží péčí a ochranou právě tak jako chudí [Mt 11,25; 1K 1,26n]. Mt 10,42 staví vedle sebe proroka, spravedlivého a maličkého. Bultmann se domnívá, že slova Ježíšova o m. byla původně myšlena o dětech [Mt 18,1-5], ale sborovou tradicí byla přenesena na učedníky Kristovy. Spíš jde o spojení výroků Ježíšových o *dětech a učednících [Mt 25,40.45]. Ve většině případů jsou výroky Ježíšovy o m. v souvislosti s výzvou k pokání a obrácení. Kdo je volán Bohem, je malý sám u sebe, poníží se [Mt 18,4], cítí svou nehodnost [Mt 23,12], netouží po velikosti [Mt 20,26]. Ovšem to, co je malé před lidmi a pro lidi, mívá skrytou a budoucí velikost pro Boha [Za 4,10; Mt 5,19; Mk 4,31; L 12,32].