Heslo
Jakub
Jakub, novozákonní podoba hebrejského osobního jména mužského, téhož, jako starozákonní Jákob.
1. J., syn Zebedeův, starší bratr Janův [Mk 1,19; Mt 4,21], rybář od Genezaretského jezera, jeden z prvních učedníků, apoštolů Ježíšových a – spolu se svým bratrem Janem a apoštolem Petrem – jemu nejbližších a nejdůvěrnějších [Mk 5,37; 14,33]. Snad pro svou přílišnou horlivost byl on a jeho bratr nazýváni Boanerges – synové hromu. [Mk 3,17]. Jak plný byl představ své doby o Mesiáši a o jeho vládě, o tom svědčí žádost, aby s bratrem mohl seděti po pravici a po levici Mesiášově při soudu a v jeho panství [Mk 10,37]. – Podle Sk 12,2 byl popraven od Heroda Agrippy I. v Jerusalemě nejpozději r. 44.
2. Jakub, syn Alfeův, jeden ze dvanácti apoštolů [Mk 3,18; Mt 10,3; L 6,15]. Podle tradice byl jeho otec Alfeus totožný s otcem Léviovým [Matoušovým Mk 2,14].
3. Jakub malý, [„menší“ Mk 15,40; 16,1; Mt 27,56; L 24,10], snad totožný s Jakubem Alfeovým; stejně pochybná jest jeho totožnost s Kleofášem [J 19,25]. Jeho matka se jmenovala Marie. Jeho bratr Jozes [Mk 15,40].
4. Jakub, bratr Ježíšův, podle Sk 12,17; 15,13; 21,18 jeden ze sloupů jerusalemského sboru [rovněž Ga 1,18n; 2,1-10], podle tradice nazýván „spravedlivý“ pro přísně dodržovaný nazirejský slib a ustavičné modlitby za lid. Učedníkem Ježíšovým se stal na základě zjevení oslaveného Krista [1K 15,7]. Byl v křesťanské církvi zastáncem konservativního judaistického směru [Ga 2,12]. Asi r. 62 byl ukamenován na podnět velekněze Anana [Josefus, Starožitnosti XX, 200], byv nejprve svržen s věže chrámové.
5. Otec apoštola Judy [L 6,16], jinak neznámý.