Heslo
Jakubova epištola
Jakubova epištola, jeden z tak řečených „katolických“, t. j. obecných listů NZ, adresovaný „dvanácteru pokolení v rozptýlení“ [v diaspoře]. Nejsou tu zřejmě míněni rozptýlení Židé, spíše celá křesťanská církev, chápaná jako duchovní Izrael, snad však zvláště křesťané původu židovského, bydlící mimo Palestinu mezi rozptýlenými [diasporními] Židy. Pisatelem epištoly podle církevní tradice byl Jakub, syn Zebedeův, ale pravděpodobnější by bylo, že jím byl J., bratr Ježíšův [*Jakub 4.]. Ale ani tato domněnka není bez obtíží: není v listu patrno známé stanovisko tohoto Jakuba k Zákonu a židovstvu a jeho ceremoniím [Ga 2,12]. Ani o datu vzniku této epištoly není jednoty mezi badateli. Někteří se domnívají, že je to nejstarší spis NZ, vzniklý kolem r. 45, jiní jej kladou teprve do let 80-120 po Kr. Křesťanská církev užívala této epištoly od nejstarších dob. Ale teprve Origenes poč. 3. stol. ji cituje jménem. Je-li pisatelem J., bratr Ježíšův, musela epištola vzniknout před r. 62, kdy byl J. popraven. Epištola nemá literární formu listu. Je spíše řadou obecných napomenutí, rad a výstrah praktického rázu, dávaných ve skupinách v zevnějším seřazení podle hesel. Hříchy a omyly, které epištola kárá, a také pokušení, o nichž se zmiňuje, se týkají patrně Židů, kteří se nedávno stali křesťany. Speciálně křesťanských nauk ve srovnání s Pavlem je v listu pramálo. Zdá se však, že epištola stojí pod vlivem evangelijní tradice, zvláště slov Ježíšových [sr. Jk 1,2 s Mt 5,10-12; 1,4 s Mt 5,48; 1,5.17 s Mt 7,7-11; 1,22 s Mt 7,21-27; 2,10 s Mt 5,19; 3,18 s Mt 5,9; 4,4 s Mt 6,24; 4,12 s Mt 7,1 a 10,28; 5,1 s Mt 6,19 a L 6,24; 5,10 s Mt 5,12; 5,12 s Mt 5,34-37; 1,6 s Mk 11,23n atd]. V odstavci 2,14-26 je líčena víra jako živá a užitečná jen tehdy, když je dokazována skutky; bez skutků je marná, prázdná, mrtvá. [Pro důraz na skutky cenil Luther tuto epištolu velmi málo]. Tyto vývody nejsou, jak se někteří domnívali, polemikou proti Pavlovi [sr. Ga 5,6]. Těžko však jsou myslitelné před Pavlem. Je to útok na názor o víře, který buď ještě nedorostl, anebo už je úpadkem naproti Pavlovu pojetí víry spasitelné, snad už v době, kdy se v církvi uplatňovaly vlivy nekřesťanské [stranění bohatým 5,1-11 a pod.] Je to tedy patrně polemika proti nesprávně pochopenému Pavlovi. Viz *Ospravedlnění 5.