Heslo
Znám, známý
Znám, známý, ten, o němž se ví, koho známe, co víme, co je patrné. Činiti někoho, něco známé [Mt 26,73] = prozrazovati, uvésti ve známost [Ž 103,7; J 17,26; Sk 2,28; Ř 9,23; Ko 1,27; 2Pt 1,16], prohlašovati [1K 12,3], dát poznat [Ž 16,11], rozhlašovati [Iz 12,4], oznamovati [Ab 3,2]. Bohu je o nás vše známo, jasno, patrno [2K 5,11, sr. Iz 22,14]. F 4,6 překládá Žilka: „Ve všem oznamujte Bohu svá přání modlitbou a prosbou s díky“. Ve SZ-ě jde většinou o tvar hebr. kořene j-d-‘ [= znáti, věděti]. Známý = koho osobně známe [2Kr 10,11; 12,5.7; Jb 19,13n; Ž 31,12; Ga 1,22 aj.].
To, co lze poznati o Bohu, jest i pohanům známé, zjevné, neboť Bůh sám jim to zjevil na tom, co stvořil, aby nikdo neměl výmluvy [Ř 1,19n]. Ale Bůh nejen zjevuje svou moc a hněv, nýbrž i spasitelnou slávu [Ř 9,22n, sr. Sk 2,28], její tajemství [Ko 1,27, sr. Ef 1,9; 3,5.10], a to skrze své posly [2Pt 1,16], ale především skrze Ježíše Krista [J 17,26, sr. 15,15]. Oznámiti. *Poznání, poznati.