Vlna

Vlna. Až na nepatrné výjimky jde v bibli o ovčí vlnu, z níž se tkala látka na oděvy. V. patří k nejhorším vodičům tepla a proto se jí za všech dob užívalo k hotovení látek i pokrývek. Nejjemnější vlna pochází z osmiměsíčních ovcí a beranů [Př 27,26]. Několik dní před střiží, jež patřila k radostným výročním slavnostem [1S 25,2; 2S 13,23; *Stříhati], byla zvířata důkladně umyta, a když jim vlna vyschla, byla v. stříhána a tříděna podle jakosti, při čemž byly dodatečně vytahovány nečistoty, kusy trávy a pod. Nato byla v. pečlivě prána mýdlovou vodou a sušena. Načež byla mykána [= čechrána, třásněna], česána a spřádána v niti. O Mésovi ve 2Kr 3,4 čteme, že musel dávat izraelskému králi 100.000 skopců s v-ou. Podle Ez 27,18 kupci z Damašku obchodovali v Tyru vlnou běloskvoucí [sr. Iz 1,18; Dn 7,9; Zj 1,14]. V. patřila také mezi věci, jejichž prvotiny musely být odváděny kněžím [Dt 18,4]. Jde tu nikoli o první ovci z vrhu – ta byla obětována i s v-ou Hospodinu [Dt 15,19], – nýbrž o část vlny ostatních ovcí. Zákaz v Lv 19,19; Dt 22,11 se netýkal „roucha z rozdílných ovcí“, nýbrž spíše setkaného z vlny a příze, tedy rozdílného materiálu, jenž se nesměl směšovat. Tato látka se tu nazývá šá'atnéz, což je asi slovo egyptského původu. Snad se takového roucha užívalo v egyptském kultu.