Prvotiny

Prvotiny, první zralé – a to nejlepší – ovoce stromů, obilnin a révy, jež bylo odevzdáváno Hospodinu jako projev díků za zemskou úrodu [Ex 22,29; 23,19; 34,26; Nu 18,12; Dt 26,2.10; Neh 10,37nn]. Bylo-li pole po prvé oseto nebo stromek zasazen, neužíval jejich majetník výnosu po tři léta [Lv 19,23]. Výnos byl zasvěcen Bohu. První snop za lid byl přinášen do chrámu o slavnosti velikonoční [Lv 23,10], první chleby o slavnosti letnic nebo týdnů [Ex 34,22; Lv 23,15.17], prvotiny ostatních letních plodin o slavnosti stánků [Ex 23,16; Lv 23,39n; Dt 16,13]. Výnos těchto obětí sloužil k výživě kněží [Dt 18,4; 2Pa 31,5nn]. Míra prvotin byla původně dobrovolná, později však byly žádány desátky [Dt 14,22] a pod. [Ez 45,13-16]. Talmud stanoví nejméně padesátý díl celé žně. Kdo bydlel daleko od Jerusalema, mohl dodávati ovoce sušené anebo odváděti přímo kněžím v nejbližším kněžském městě. Obřad při odvádění prvotin je dopodrobna předepsán v Dt 26,5nn.

Obrazně je výrazu p. užito v Ř 8,23 o prvním závdavku Ducha [sr. 2K 5,5], Ř 11,16 o Izraeli, který byl Hospodinovou p-ou přesto, že někteří zklamali a z vyvolení vypadli; ale poněvadž jako u těsta [Nu 15,20n] obětovaná prvotina posvěcovala všecko těsto, tak také celek Izraele byl zasvěcen Hospodinu pro jednotlivé prvotiny víry [na př. Abrahama] a nepřestává mít úlohu v Božím spasitelném plánu přes dočasnou nevěrnost. Podobně Ř 16,5 [sr. 1K 16,15] mluví o prvním křesťanu v Achaji jako o p-ě, jíž byl Bohu zasvěcen celý kraj a na níž tedy spočívala mimořádná duchovní odpovědnost. 1K 15,20.23 je užito tohoto výrazu o Kristu jako p-ě vzkříšených, po níž budou následovat další, Jk 1,18 o těch, kteří byli zplozeni slovem pravdy jako ukázka toho, co Bůh ještě stvoří; Zj 14,4 o vykoupených 144.000, shromážděných na hoře Siónu, sloužících jako kultový personál v nebeském Jerusalemě.