Hospodin

Hospodin, ve stč. podle A. Frinty „líbezný pán“ [stejný kořen jako „hospodář“], hebr. Jahve. [JHVH]. Kraličtí užili za nepřeložitelný hebr. výraz velmi vhodně archaického slova českého, jež zřetelně vyjadřuje svrchované nároky, Boha jako Pána a přitom jej velmi výmluvně odlišuje ode všech lidských „pánů“, stavějíc jej do nepřístupitelné isolovanosti. Co toto jméno původně znamenalo, není dosud bezpečně zjištěno. Zdá se, že Ex 3,14 je spíš odmítnutím touhy po pochopení jména Božího než vysvětlením. I zde tedy je vyjádřena nezbadatelnost Boží [sr. Gn 32,29]. Pokusy o definici ztroskotávají [Ez 20,5.7.19; 6,7.13; Iz 41,4]. Starší badatelé se domnívají, že jméno souvisí s arabským slovesem znamenajícím „metati blesky“, jiní se drží bibl. etymologie v Ex 3,14 „Jsem, kterýž jsem“, ale překládají „ten, který povolává k existenci“ [= Stvořitel] nebo „ten, který se ohlašuje, zjevuje“ [sr. 1Kr 18,24], „který zůstává stále týž“, tedy: živý Bůh. Sellin Ex 3,14 překládal „Jsem tu“, t. j. nemusíš mne hledat na určitém místě, jsem všude. Hrozný se domnívá, že jméno H. je původu protoindického a znamená „Poutníka“ [solární božstvo], Jáhú, Jaue. Přes Gn 4,26; 9,26; 12,1.8 se zdá, že Jahve nebyl oficiálně uctíván v Izraeli před Mojžíšem [Ex 6,3; Oz 12,9; 13,4], kterému se zjevil v zemi Madiánské. Možná, že právě v zemi Madiánské se Mojžíš setkal s uctíváním božstva Jahve. Nakonec se stalo jen vlastním jménem, kterému Izrael už nerozuměl, pakliže mu vůbec kdy rozuměl filologicky. Úcta k tomuto jménu, zvláště v době po babylonském zajetí, byla taková, že nebylo vyslovováno [Dt 28,58; Am 6,10 sr. Sof 1,7; Ab 2,20]. Vůči pohanům se mluvilo spíš o Bohu nebe a země [Ezd 5,11n; Neh 1,4]. Místo Jahve se četlo a'dónáj = Pán nebo elóhím = Bůh. Falešným čtením některého z těchto dvou slov spolu se souhláskami jména Hospodinova, JHVH, došlo se k nikdy neexistovavšímu tvaru Jehova.

Důležitější než původ a význam jména Jahve je jeho theologický obsah. SZ především zdůrazňuje, že J. je naprosto jiný než božstva ostatních národů, připoutaná k půdě. V náboženství Mojžíšově se H. zjevoval v hromu a blesku a na oblacích vyjížděl ze svého sídla na poušti, aby bojoval za svůj lid [Sd 5,4n; Dt 33,2; Ab 3,2-4; Oz 13,15; Iz 30,27n]. H. je Bohem „*horlivým“, který vedle sebe nesnese jiná božstva [Ex 20,3.5; 1Kr 18,21. 36; Oz 13,4] a žádá od svých služebníků naprostou poslušnost, jež se projevuje zvl. též na poli mravním [1S 15,22; Jr 7,23; sr. Ex 20,12-17; Oz 6,6; 12,6; Am 5,24; 6,12]. Ne že by nežádal kultu [Ex 3,12; 4,23], ale kult už není lidským počinem k získání přízně Boží. Ustupuje do pozadí před mravními požadavky, což je v dějinách starověkých náboženství zjev jedinečný [Mi 6,8 *Mojžíš]. H. je chápán v SZ jako absolutní Pán nad světem i lidmi, nad životem i smrtí. Žádá si člověka celého, nespokojí se prázdnými obřady. Dobře to vystihuje skutečnost, že místo Jahve se četlo v judaismu 'dónáj a v LXX Kyrios, což obé značí svrchovaného Pána.

H. se zjevil Mojžíšovi jako Bůh *smlouvy [Ex 19,1-9], která ukládá povinnost vděčnosti [Ex 20,2; 34,15n] a věrnosti. „Vzývat jméno H.“ znamená přiznávat se k tomuto Bohu, jenž se projevil jak ve vysvobození z Egypta, tak na Orebě nebo Sinaji. „Znáti Hospodina“ znamená okoušeti jeho lásku [1Kr 8,43; Ž 9,10; Iz 52,6; Jr 16,21; Ex 6,2-8]. Přiznání k H. bývá vyjádřeno tvořením osobních jmen s jeho jménem po způsobu našich Bohdanů, Bohumilů a pod. [Jehošua = Jozue; Jochebed Ex 6,20]. Přiznáním k H. jsou i „boje Hospodinovy“ [Nu 21,14; 1S 18,17 sr. Nu 10,35].

Byly ovšem doby, kdy SZ Izrael, ovlivněný představami svého okolí, uznával vedle H. také existenci jiných božstev [Ex 20,3n; Dt 5,7n; Ž 82,1; Joz 24,14]. V cizině nelze sloužit H. [Ž 137,4; 1S 26,19], protože tato území jsou pod správou jiných božstev [2Kr 5,18; Sd 11,24], a proto jsou nečistá [Am 7,17; Oz 9,3n]. Státní božstva cizích mocností byla uctívána vedle H. [2Kr 21,3; Ez 8,10n; Jr 2,28; 7,18]. Zvláště po rozdělení říše Izraelské se dostavoval znovu a znovu úpadek víry v H. [Oz 7,14; 11,2; Iz 1,4; Jr 6,10; Sof 1,12].

Ale proroci a žalmisté udržovali stále mojžíšovskou linii. Sláva a svatost H. jim byla čím dál tím jasnější [Iz 6,1-7; Ez 1]; stejně jako věčnost [Ž 90] a všudypřítomnost [Ž 139] a neuniknutelnost před ním [Am 9,2n; Jb 7,16-19].

SZ-u však nikdy nešlo o theoretické uznávání existence Boží; šlo mu o výlučnou poslušnost H-ovi [praktický monotheismus], o uznání naprosté svrchovanosti Boží. Tento praktický monotheismus [na rozdíl od spekulativního] vyznívá i z izraelského vyznání víry Dt 6,4, jehož účelem je uvésti v činnost vůli vyznavačů: „Hospodin Bůh náš, Hospodin jako jediný“.

Ponenáhlu však roste víra, že mimo nositele jména Jahve není vůbec žádného božstva [Iz 43,10; sr. 41,4n; 44,8; 45,6n.22; 46,9; Dt 4,35]. H. je Bohem zástupů [Sᵉbá'ót], t. j. Pánem všech nebeských a pozemských sil, nebeského vojska, démonů [Am 6,14], Pánem světa [Ž 46,8; 48,9; 89,9; Iz 13,4; Jr 33,11] a dějin [Am 1,3-2,3.6-16; 9,7]. Původně snad H. zástupů označoval Boha jako vůdce vojenských sil Izraelových [1S 17,45 sr. 1S 4,3.6-8], později snad neviditelných vojsk nebeských [1Kr 22,19; 2Kr 6,17; Iz 31,4; Mt 26,53; L 2,13; Žd 1,14]. Podle Köhlera jde o Pána hvězd [proti pohanské představě, že hvězdy jsou božstva s vlastní vůlí], jež jsou jeho stvořením. H. je Pánem kosmu [sr. 1Kr 8,27; Ž 19,5; 104,19-24; Am 8,9]. Proto je užíváno tohoto výrazu hlavně v době babylonské [Jr 15,16; 33,11; Za 6,15; Mal 2,7].

NZ se drží LXX, která hebr. JHVH překládá Kurios *Pán. Sr. Pán nebe i země [Mt 11,25; L 10,21; Sk 17,24], Pán žně [Mt 9,38], Pán panujících [1Tm 6,15], Pán zpytatel všech srdcí [Sk 1,24]. Ovšem, i Ježíš Kristus je *Pán. Užití téhož řeckého slova Kyrios pro Hospodina, Boha izraelského, i pro Ježíše Krista už samo o sobě vyjadřovalo, že Kristus patří na stranu Boží. Dvakrát je citováno SZ označení Hospodina zástupů v řeckém přepisu Sabaóth, Ř 9,29, kde se mluví o Pánu zástupů, a Jk 5,4, kde se pisatel dovolává Pána zástupů proti těm, kdo zadržují mzdu dělníků. Myslí se tu na všemohoucnost a soudní svrchovanost Boží. Na několika místech, v nichž se zřetelně navazuje na SZ pojmosloví, užívají Kral. i v NZ českého H.: L 1,46; Sk 4,24; Ju 1,4.