Heslo
Kořen
Kořen. Ve vlastním slova smyslu na př. [Jb 14,8; Ez 17,6; 31,7; Oz 14,5; Jr 17,8; Mt 13,6; 26,29]. O jedlých kořenech: Jb 30,4 [Kral. koření]. V přeneseném slova smyslu o člověku, který ve svém odvrácení od Boha působí jako k., plodící jed a hořkost [Dt 29,18; sr. Sk 8,23; Žd 12,15]. První počátky kmene nebo lidu bývají nazývány k. [Sd 5,14 ve smyslu: ti nejlepší] na označení počátku nového vývoje [2Kr 19,30; Iz 11,1] a jeho základu [Iz 14,30; 37,31; Da 11,7]. Zničit k. znamená zničit do základu [stč. = z kořen] sr. Iz 5,24; 14,30; Am 2,9; Mal 4,1. Základ hor nazývá Jb 28,9 k. Také základ, podstata dobré přeje v hebr. nazývána k-em [Jb 19,28].
NZ pokládá praotce za svatý k. [Ř 11,16], na nějž byl naroubován NZ lid Boží, takže pohané, kteří se stali křesťany, nemají příčiny se vyvyšovat nad Izraele [Ř 11,17-20]. Ježíš Kristus je ve smyslu Iz 11,1.10; 53,2 nazýván k. Jesse [Ř 15,12] nebo k. Davidovým [Zj 5,5; 22,16] ve smyslu potomek. 1Tm 6,10 pokládá za základ [kořen] zla milování peněz. *Výstřelek.