Ryby, rybář

Ryby, rybář. Podle novodobých výzkumů vyskytuje se v Palestině 43 druhů sladkovodních ryb, z nichž 16 tvoří zvláštnost jordánského povodí, poněvadž se vyskytují pouze zde, nepočítáme-li příbuzné druhy z povodí Habeše. To vede badatele k domněnce, že Jordán a vodstvo sv. Afriky tvořily v pravěku jednu geologickou oblast. Jezero *Genezaretské a severnější Hule, jakož i jezera kolem Damašku se přímo hemží rybami, z nichž některé mají ve zvyku táhnouti proti toku přilehlých říček a klásti vajíčka [jikry] v odlehlých tůních. Jiné druhy malých ryb žijí v bažinách a v teplých solnatých pramenech, jejichž teplota dosahuje až 33° C. V Mrtvém moři však všecky ryby hynou a stávají se kořistí ptáků, shromažďujících se v hejnech na pobřeží. 23 ze 43 druhů palestinských ryb patří k rodu kaprovitých, z nichž některé pokládají dnešní mohamedáni za posvátné [viz níže!]. Pro tyto různé druhy ryb nemá bibl. hebrejština ani řečtina zvláštních názvů. Hebrejština se spokojuje se všeobecným označením „všelijaká duše živá, hýbající se, kteroužto v hojnosti vydaly vody podle pokolení jejich“ [Gn 1,21], anebo výrazem dág, dágá [= ryba, Gn 1,26.28; 9,2].

Rybolov. Nejstarší způsob lovení ryb záležel v nabodávání jakousi vidličkou, podobnou kopí, opatřenou často peřím, jako bývá u šípů, a upevněnou na provaze, jež byla vrhána na plovoucí ryby [hebr. sélásal = rybářské kopí, vidlice, harpuna, Jb 40,26]. Později se lovilo na udice [Jb 40,20; Iz 19,8] s prutem nebo bez prutu [s prutem pravděpodobně u Mt 17,27]; za vnadidlo bylo, pokud je známo, užíváno much. Tento způsob lovení byl v době SZ velmi rozšířen. Svědčí o tom mnohá obrazná rčení [2Kr 19,28; Ez 38,4; Am 4,2; Ab 1,15]. Rybáři z povolání však za všech dob užívali sítí, většinou lněných [Mt 4,20; L 5,4nn; J 21,6nn. *Lovení ryb]. Byly dvojího druhu: a) ruční neboli ohnoutka [= vrhací síť], podobající se kuželu [řecky: amfibléstron] s dlouhým provazem upevněným na vrcholu. Je tak složena, že je-li vržena [řecky: ballontes, Mt 4,18], rozloží se po hladině a současně klesne ke dnu, protože okraje jsou zatíženy olověnými kroužky, protaženými provazem, jímž se síť zavře. Někdy je možno chytiti až 28 velkých ryb jediným vrhem sítě. b) T. zv. nevod [= vlečná síť, řecky sagéné], dlouhého obdélníkového tvaru, opatřený na hořejším okraji dřevěnými plováky, na dolením olověnými kruhy [Mt 13,47nn, Kral. *vrše; sr. Iz 19,8; Ab 1,15nn]. Nejvhodnější dobou k rybolovu bylo časné ráno před východem slunce a pak po jeho západu [L 5,5n; J 21,3], protože za dne se ryby zdržovaly v chladných hlubinách. Někdy táhnou ryby v takovém množství, že se síť trhá. Po lovu vybírají rybáři větší ryby a dávají je do nádob [Mt 13,48, nejde-li tu o vybírání ryb kulticky čistých. Viz níže!], čistí sítě [L 5,2], spravují je [Mt 4,21; Mk 1,19, Kral: „tvrdí sítě“] a nakonec rozprostírají na břehu, aby vyschly [Ez 26,5.14; 47,10]. Zdá se, že se rybáři spojovali v družstva a cechy [sr. Jb 40,25; L 5,7.10]. V pozdější době se mluví také o sádkách pro ryby nebo o umělých rybnících na krmení ryb [snad Pís 7,4; Iz 19,10. Většina vykladačů však se domnívá, že tu jde o omyl překladatelů].

Ryby byly nejlacinější stravou za starověku, zvláště v Egyptě [Nu 11,5]. O obchodu s nasolenými rybami čteme u Neh 13,16. Zdá se, že v sev. části Jerusalema byl tento obchod soustředěn u rybní brány [Neh 3,3]. V době Ježíšově proslulo zvláště jezero Genezaretské znamenitým rybolovem [sr. J 21,9] a určitým rybářským průmyslem. Betsaida [= dům rybolovu] dostala z této okolnosti své jméno. Ryby byly vyvrhovány, důkladně nasoleny a sušeny na slunci, takže mohly sloužit za potravu i na cestách [sr. Mk 8,5nn; L 9,13nn]. Sušené ryby byly také dováženy jednak z Tyru, jednak z Egypta a ze Španěl. Byly požívány buď nasolené nebo smažené, pečené [J 21,9] a vařené.

Čisté a nečisté ryby. Podle Gn 9,2 všecky ryby „mořské“ byly dány Bohem k požívání. Ale Zákon zakazoval jísti ty mořské živočichy, kteří neměli ploutví a šupin [Dt 14,9n]. Tito živočichové byli prohlášeni za kulticky nečisté a ohavnost [Lv 11,9-12] bez ohledu na to, jsou-li v moři nebo v řekách. Snad se tento zákaz vztahoval zvláště na okatice, hltouna [Clarias lazera], vyskytujícího se hojně v jezeře Genezaretském, úhoře a všecky druhy korýšů a měkkýšů. Zákaz měl nejspíše kultické pozadí. V Egyptě totiž a ve starém Římě byly určité ryby bez ploutví pokládány za posvátné, stejně v Sýrii, ne-li dokonce za božstva. Při chrámě v Hierapolis byl rybník s posvátnými rybami se zlatými ornamenty. Byly denně krmeny, ale nikdy požívány, leda kněžími, kteří se tak chtěli dostat do bližšího styku s rybím božstvem. Na assyrských vypálených cylindrech jsou vyobrazeni kněží, oblečení do velké rybí kůže, stojící před oltářem, na němž je položena ryba. V Egyptě byly dokonce nalezeny mumifikované ryby a egyptská mythologie mluví o nebeských rybách, jež provázejí člun Slunce na jeho pouti po nebi. Snad i „velká ryba“ u Jonáše má toto mythologické pozadí. Není divu, že Dt 4,18 [sr. Ex 20,4] zakazuje jakékoli modloslužebné zobrazování ryb. V prvních stoletích se stala ryba symbolem a kryptogramem křesťanství z nahodilé skutečnosti, že řecké ichthys [= ryba] obsahuje počáteční písmena věty: Ježíš Kristus Boží Syn Spasitel [Jézus Christos Theú Hyios Sótér]. Možná, že při tomto symbolu měla úlohu také slova Ježíšova o rybářích lidí [Mt 4,19; Mk 1,17].