Betsaida

Betsaida [= dům rybaření = Rybářov, J 1,44-45; 12,21], rodné město Ondřeje, Petra a Filipa, ležící na východním pobřeží Jordánu nedaleko jeho ústí do jezera Genezaretského [Mk 6,45]. Bylo od Herodesa Filipa r. 3 př. Kr. povýšeno na město a pojmenováno Julias ke cti dcery Augustovy. Na pahorku v rozloze 1 a půl ha vystavěl si sídelní hrad a královskou hrobku. Zemřel zde r. 34 po Kr. Moře tvořilo na severovýchodě laguny [zálivy], které lákaly ryby; proto byl zde rybolov ve velkém rozkvětu. Tvrdilo se, že je možno chytiti 30 druhů ryb do jediné mísy. Byla tu celní hranice, přesto však obchodní styk s Kafar-naum, jež leželo na druhém břehu Jordánu 4 km za celní čarou, byl velmi čilý. Dařily se tu citrony, zelenina, rýže, cukrová třtina, kukuřice, bavlna, datle, fiky, granátová jablka, což stačilo nejen k uživení obyvatelstva, ale jako zboží vývozní skýtalo i hojný blahobyt. Rozkvět města přivodil i řeckou kulturu a helénské mravy; apoštolové odtud snad aspoň částečně znali řečtinu. Byla zde synagoga a v blízkém okolí ještě jiné dvě. Jako jedno z hlavních míst Ježíšova působení získalo si u křesťanů trvalou úctu [Mt 11,21; L 10,13; Mk 8,22]. Sem se uchýlil Ježíš, když uslyšel o popravě Jana Křtitele [L 9,10; Mt 14,13; J 6,1], nejde-li ovšem o jinou Betsaidu [J 12,21], jak se někteří badatelé domnívají. Ale je nepravděpodobné, aby dvě města v blízkém okolí byla stejně pojmenována. Spíš lze míti za to, že B. ležela na obou březích Jordánu, takže každá část patřila pod jinou politickou správu. Dnes po bývalé slávě Betsaidy není ani stopy [Mt 11,21]. Někteří mají za to, že nynější 'Ain et-Tabigah, severně od blízkého Chan, je totožné s bibl.