Táhnouti

Táhnouti, o kočovnících, kteří vytrhli kolíky stanů a berou se z místa, hýbou se na jiné místo [Ex 12,37; 15,22; Nu 10,12; Dt 10,7]; o bojovnících, kteří se za někým nepřátelsky pohybují, proti někomu se vydávají [Ex 14,10], vytrhují k boji [1S 23,28; 2S 5,19; 18,3; 1Kr 22,4; 2Kr 18,25 a j.]. Jb 21,33 může znamenat dlouhý pohřební průvod, který následuje za mrtvolou k hrobu, při čemž ti, kteří předešli, označují zvědavce, čekající u hrobu dlouho před započetím pohřebního obřadu; ale spíš jde o obecnou myšlenku, že všichni musejí jít touže cestou ke hrobu jako zemřelý, o němž je řeč ve v. 28 nn, jako by je přitahoval. O násilném zatahování do sítě viz Ž 10,9; o vlečení ovcí na porážku Jr 12,3; o veslování jako o tažení lodi Jon 1,13; o násilném vlečení před soudce [L 12,58; Sk 17,6; 19,23], z chrámu [Sk 21,30] a pod. Prorok Izaiáš vyslovuje běda nad těmi, kteří přitahují vinu [zlo] provazy *nepravosti a hřích vozovým lanem [Iz 5,18]. Jejich nepravost spočívá v tom, že posměšně a drze vybízejí Boha, aby pospíšil se svými tresty, jež předpovídali proroci a jež stále ještě nepřicházely [Iz 5,19]. Touto drzostí a lehkomyslností jen přitahují Boží soud. Pís 1,4 popisuje lásku jako mocné, neodolatelné přitahování [sr. Oz 11,4].

U J 12,32 praví Ježíš, že jako ukřižovaný a zmrtvýchvstalý [obojí je snad obsaženo ve větě: „Když budu povýšen od země“] bude k sobě přitahovat všecky, t. j. svou láskou přitrhne k sobě ty, které mu dal Otec [J 6,37nn]. Přitažlivá moc satanova bude zrušena. Téhož řeckého slovesa (helkein, helkyein) je užito u J 6,44, kde je Kral. překládají výrazem „přitrhnouti“. Žilka překládá: „Nikdo nemůže přijíti ke mně, leč když jej přitrhne Otec, který mě poslal“. Na obou těchto místech je spojeno Boží vyvolení, jež rozhoduje o tom, je-li kdo přitržen ke Kristu, a obecnost milosti, která nikoho nevylučuje. Ovšem ani vyvolení nepůsobí násilnou, vnější mocí, jak by se dalo uzavírat ze slovesa helkein, jež může znamenat také donutiti. Spíš jde o neodolatelnou vnitřní sílu, jež působí „magneticky“.

Ve 2K 6,14 je užito řeckého slovesa heterozygein, jež označuje spřahání dvou různorodých zvířat [na př. vola a osla] jedním jhem [Dt 22,10]. Jde o obrazné znázornění nepřirozeného stavu, který vzniká tam, kde se křesťané řídí pravidly nevěřících, nemajících ani potuchy o tom, co bylo svěřeno a z milosti darováno církvi Kristově. V takovém případě církev přestává být církví Kristovou [2K 6,15nn].