Nepravost

Nepravost. Tímto výrazem překládají Kral. 12 hebr. pojmů, daleko nejčastěji však pojem 'ávón [více než 100 krát]. V hebr. textu SZ se vyskytuje 231 krát, což samo ukazuje na jeho důležitost ve SZ theologii. Označuje něco zkřiveného [na př. zkřivená cesta], tedy i čin, který je výrazem toho, že člověk sešel se správné životní cesty, a to úmyslně; že vypadl ze smlouvy s Bohem. Nejde jen o zbloudění nebo o přestupek či o opominutí nějakého přikázání, nýbrž o čin, který vyvěrá z nesprávného smýšlení, životního zaměření, jež stojí v rozporu s vůlí Boží. Nejde o hřích z omylu [Lv 4,2.27; Nu 15,27], nýbrž o čin, který je páchán s vědomím viny, provinění, přečinu [Jr 30,14n; 33,8]. Proto SZ rozlišoval mezi *přestoupením, *hříchem a nepravostí [1S 20,1]. Rozumí se, že pro SZ pojetí nemůže být žádné n-i [opaku pravdomluvnosti, spravedlnosti a přímosti] v Bohu [Dt 32,4; 2Pa 19,7; Jb 34,10; 36,23; Ž 92,16; Jr 2,5]. Tím spíše n. odlučuje od Boha [Iz 59,2]. Bůh *navštěvuje n-i otců na synech [Ex 20,5; Lv 18,25; Jb 11,6; Iz 13,11; 26,21; Jr 32,18], ale i n-i vlastní jímají hříšníka [Př 5,22; Iz 50,1; Jr 31,30]. Na druhé straně však je SZ přesvědčen, že Bůh neměří svůj soud podle lidských nepravostí [Ž 103,10], protože by pak nikdo neobstál [Ž 130,3]; naopak Bůh tomu, kdo vyznává svou n., odpouští [Ž 51; 85,3; 103,3] a slibuje, že přijde doba, kdy odejme n-i svého lidu [Iz 33,24; 40,2; 53,6.9.11; Jr 33,8; Mi 7,18; Za 3,4].

Jiné hebr. výrazy, které Kral. překládají jako n., označují jednak násilí, bezpráví, krutost [Gn 6,11; 49,5; Ž 11,5 sr. Ž 18,49; Abd 1,10], jednak modlářství [Jb 31,3; 34,8.22; Ž 5,6; 6,9; 92,8 a j., Činitelé nepravosti], jednak nepoctivost, vyděračství [Dt 32,4; Jb 34,32; Ez 18,26 sr. Ez 28,18; Dt 25,15n], jednak nespravedlnost [2Pa 19,7; Jb 6,29n; Ž 125,3 a j.], jednak zlo [Neh 13,17], lež, podvod, nevěrnost [Ž 7,15], neštěstí [Ž 7,17; 140,10 sr. Jb 4,8] a hřích ve smyslu odpadnutí od Boha [Joz 24,19].

V NZ jde hlavně o dva řecké výrazy, jež Kral. překládají slovem n. První z nich je anomia [přídavné jméno anomos], jež znamená bezzákonnost [sr. Ř 2,12; 1K 9,21], protizákonnost, přestoupení zákona [sr. 1J 3,4]. Tímto výrazem může být označen každý hříšný čin, aniž se při tom myslí na určitý zákon, který byl tímto činem přestoupen [Ř 4,7; Tt 2,14; Žd 8,12; 10,17], nebo stav, vzniklý životem bez zákona [Ř 6,19], opak biblické *spravedlnosti [Žd 1,9]. N. a spravedlnost se vzájemně vylučují [2K 6,14 sr. Mt 23,28]. V čem tato n. záleží, je patrné z 2Te 2,3-7, kde Kral. „člověk hřícha“ lze také překládat „člověk nepravosti“ [sr. v. 7]. Jde tu v podstatě o vzpouru proti Bohu a odcizení od něho [sr. 1J 3,4.6.9]. Rozmnožení n-í vede k ochlazení lásky [Mt 24,12 sr. 1J 3,11]. Je otázka, zda ve SZ citátech Mt 7,23 a 13,41 jsou míněni modláři anebo hříšníci vůbec. Přídavné jméno anomos [bezzákonný] překládají Kral. buď „bez zákona“ [myšlen je Zákon Mojžíšův: Ř 2,12; 1K 9,21, který pohané neměli], nebo nešlechetný [L 22,37; Sk 2,23; 2Pt 2,8], nepravý [1Tm 1,9] nebo konečně bezbožník [2Te 2,8]. Těmito posledními výrazy jsou míněni nikoli jen ti, kteří přestupují Zákon Mojžíšův, nýbrž nešlechetníci v nejširším slova smyslu.

Řecké výrazy adikia, adikéma, adikos, jež i v řečtině jsou často synonyma výrazů anomia, anomos a označují doslovně vše, co nějak porušuje řád, mrav, právo, překládají Kral. výrazy n. [L 13,27; 16,9.11; J 7,18; Sk 1,18; 8,23; 24,20; Ř 1,18.29; 2,8; 6,13; 1K 13,6; 2Te 2,10.12; 2Tm 2,19; Jk 3,6; 1J 1,9; 5,17; 2Pt 2,13.15; Zj 18,5 a j.], nepravý, -é [L 16,8.10; 18,6.11; Sk 18,14], nespravedlivý [Mt 5,45; Sk 24,15; Ř 3,5; 9,14; 1K 6,9; Žd 6,10; 1Pt 3,18], bezpráví [2K 12,13]. Už tato překladová bohatost ukazuje na obsažnost řeckých pojmů. Nás zde zajímají místa, kde Kral. mluví o n-i. Především tu jde o označení mamony [L 16,9 sr. v. 11] jako mamony n-i. Míní se tím buď majetek neprávem, nepoctivě nabytý [což však se zdá být u Ježíšových učedníků vyloučeno], anebo tu jde o označení mamonu jako ploditele nepravosti, nebo konečně je tu zdůrazněna klamavost, pomíjitelnost, nespolehlivost mamony [sr. Sk 1,18; 2Pt 2,13; 15. k věci, ne k výrazu sr. i Mk 4,19] v protikladu proti pravému, skutečnému bohatství [Kral. : „spravedlivé“ v. 11]. N. u L 13,27 je buď převod hebr. šeker [= lež, nepravda, faleš, marnost, sr. Ž 119,69. 163; 144,8.11], anebo jde o samostatný, na LXX nezávislý překlad Ž 6,9, kde je užito slova ´áven, označujícího nicotu modlářských a čarodějných praktik. Míněn jest opak pravdy [v paralelách u Mt 7,23 a 13,41 je užito v řečtině výrazu anomia v Ž 6,9 LXX], jež podle J 7,18 záleží ve hledání chvály a cti Boží. N-i se podle toho dopouští ten, kdo hledá svou vlastní chválu. N. jako opak pravdy je také ve 2Te 2,10. Jejím původcem je Antikrist a v posledku satan [2Te 2,9], který využívá i jazyka za nástroj své působnosti [Jk 3,6]. Ti, kdo podlehnou klamu [Kral. „podvodu“] n-i a oblíbí si ji, hynou. Jedinou záchranou je láska k pravdě, t. j. k evangeliu, a víra v pravdu [2Te 2,12]. V témž smyslu jest chápati 1K 13,6, kde pravda je přijetí evangelia, nepravost odpor k němu [sr. Ř 2,8; 6,13], takže n. stojí velmi blízko bezbožnosti [Ř 1,18] a falešnému učení [2Tm 2,16-19]. N., plynoucí z falešného kultu [Ř 1,19-23] a z mravní zvrácenosti [Ř 1,24-32], může dokonce překážeti pravdě a potlačovati ji [Kral. „pravdu Boží v n-i zadržovati“ Ř 1,18]. Je tedy n. v podstatě odpor proti Bohu; odpor proti Bohu poutá člověka tak, že je bezmocný a slepý [Sk 8,23]. Zvláště Janovská literatura vyzdvihuje spojitost n-i s hříchem [1J 1,9; 5,17; Zj 18,5]. Ko 3,22-25 varuje otroky před pácháním n-i, protože nejen ve světském životě, nýbrž i před Bohem platí zásada: „Kdo n. [křivdu] páchal, odměnu své nepravosti vezme“ [Žilka: „sklidí to, čím se provinil“]. *Škoditi. *Ublížiti.