Přestoupení, přestoupiti, přestupovati

Přestoupení, přestoupiti, přestupovati. Vykročiti ze stanovených hranic, uchýliti se s cesty, padnouti vedle, v bibli v přeneseném smyslu o vědomém, i když skrytém, záludném, věrolomném jednání, zvl. vůči Bohu [*Hřích], ale i lidem [Gn 31,36; 50,17]. Kralickým výrazům nejlépe odpovídá hebr. ‘ábar = jíti za, překročiti [hranici Jr 5,22; sr. Ž 104,9], přeneseně překročiti slovo, přikázání, smlouvu; zákon nebo zákony [Nu 22,18; Dt 26,13; Joz 7,11.15; 23,16; 1S 15,24; Iz 24,5; Jr 34,18; Dn 9,11; Oz 6,7]. Hebr. má‘al, ma‘al [= jednati věrolomně, věrolomnost] je přeloženo výrazy přestoupení, přestoupiti na deseti místech [Lv 6,2; Nu 23,21; 31,16; Joz 7,1; 22,31; 1Pa 10,13; Ezd 9,4; Ez 14,13; 18,24; Neh 1,8]. Jednou je tak přeloženo hebr. mᵉrí = vzpurnost, vzpoura [1S 15,23]. Ve všech ostatních případech jde o překlad hebr. páša‘, péša‘ = odmítnutí, zpronevěření, zrada, odpadnutí [*Hřích str. 224a]. Všechny tyto výrazy ukazují, že přestoupení ve SZ nemá co činiti s omluvitelným přestupkem, spáchaným z omylu nebo nevědomosti, nýbrž s vědomým proviněním proti známým Božím nařízením.

Podobně je tomu v NZ tam, kde jde o překlad řeckého parabasis, jímž je označeno překročení platného a známého i pochopeného závazku, zákona [Ř 4,15], tedy něco, co se připočítává k tíži člověka [Ř 5,13n; Ga 3,19; sr. Ř 2,23; Mt 15,2n; 1Tm 2,14; Žd 2,2; 9,15]. V tom smyslu 1J 3,4 definuje hřích jako přestoupení Zákona [řecky anomia = protizákonnost, nezákonnost], a 2J 1,9 prohlašuje [podle recipovaného textu], že ten, kdo přestupuje [Zákon], nemá Boha. Jiné řecké texty tu však mají proagón [= kdo jde dále, t. j. nezůstává v učení Kristovu]. V NZ jsou ještě dva řecké výrazy, jež Kral. překládají p-i: parerchesthai = jíti mimo, nevšimnouti si, zanedbati [L 15,29] a ptaiein = naraziti, klopýtnouti, zmýliti se [Jk 2,10].