Antikrist

Antikrist [– odpůrce Kristův, Vzdorokristus, uchvatitel jména Kristova a jeho práv]. Už Ez 38 předpovídá spiknutí národů proti vyvolenému Izraelovi za vedení symbolické postavy Goga, krále magogského. Podobnou vidinu konečného zápasu, v nějž vyústí běh světových dějin, má Za [kap. 12-14], zejména pak Dn [8,9-14.23-26], kde podle konvenčního výkladu dnešního krutá zvůle tyranského Antiocha Epifana IV., krále syrského [167 př. Kr.], zobrazuje poslední vzpouru lidské zloby proti plánům Božím. Ježíš sám neužíval, podle evangelijních zpráv, výrazu a. Hovořil nicméně o tom, že v posledních dnech přijdou falešní proroci a nepraví Kristové [Mt 24,5. 23-24; Mk 13,21-22], kteří svedou i některé z věrných vyznavačů Kristových. Výraz a. se vyskytuje jen ve spisech Janových [1J 2,18-22; 4,3; 2J 1,7] a označuje odpůrce a nepřítele Kristova a jeho církve, který nakonec bude potřen. V době pronásledování křesťanů býval za a. pokládán císař Nero nebo Domitian. Jan však zdůrazňuje více okolnost, že a. jsou falešní křesťané, „kteří byli z nás, ale vyšli z nás“, a zapírají Otce i Syna a „nevyznávají Jezukrista přišlého v těle“ [1J 2,18]. Jan má patrně na mysli gnostiky a z nich zvláště doketisty, kteří tvrdili, že Kristus měl tělo pouze zdánlivé, nikoli skutečné. Popírali učení o inkarnaci i jeho mravní důsledky. S představou a. dlužno spojovat i jiná místa NZ, i když se tu Kristův odpůrce neoznačuje vždy výslovně tímto jménem: 2Te 2,1-12; 2K 6,15; Zj 11,4-13; 13,1-18; 19,11-21; Mk 13. Jde tu o jakési vtělení ďábelské moci v lidské podobě. Odpor proti Kristu považují spisovatelé NZ za něco tak závažného a děsivého, že jej spojují často s mocí démonickou. Není jím však a. toliko vnějším, mocenským nepřítelem křesťanství, nýbrž spíše bludařství uvnitř církve, „pokrytou odporností“, jak to dobře vystihl bohoslovec Jednoty bratrské Lukáš Pražský. Zajímavé je, že v době předchůdců Husových byla víra v bezprostřední příchod a. velice rozšířena. Milíč z Kroměříže napsal knížky o Antikristu.

Učení o a. chce naznačiti, že dějiny křesťanství nebudou hladkým vývojem dobra a pravdy, ale že se dostaví odpadlictví a bludařství, které se ztělesní nakonec v a. [ať už v osobě nebo v instituci], žádajícím naprostou poslušnost člověka, usurpujícím tedy práva a nároky Kristovy.