Lukáš

Lukáš [Lucas zkrácenina z Lucanus]. Podle Ko 4,14 lékař, společník Pavlův a vedle Marka, Aristarcha a Démasa jeho „pomocník“ [2Tm 4,11; Fm v. 24], pocházející podle starocírkevní tradice z Antiochie Syrské; tato tradice se může opírat o jeho znalost poměrů v Antiochii Sk 6,5; 11,19-27; 13,1-3; 14,26-28; 15,1.2.30-40; 18,22n. Tvrzení Epiphania [ze 4. stol.] a Řehoře Velikého [6. stol.], že L. patřil mezi oněch sedmdesát učedníků Ježíšových [L 10,1nn], je v rozporu s výslovným zjištěním t. z v. Canonu Muratori [z konce 2. stol.], že L. neznal Ježíše podle těla. Z pomocníků Pavlových uvedených Ko 4,7nn byli bývalými Židy pouze Aristarchus, Marek a Jezus Justus [Ko 4,11], takže L. zřejmě byl bývalý pohan. Někteří badatelé ztotožňují L. s Luciem [Ř 16,21], kterého Pavel nazývá „příbuzným“, t. j. důvěrníkem, přítelem, spolupracovníkem. Teprve v 6. stol. se vyskytuje tvrzení, že L. byl také malířem a že od něho pochází obraz Ježíšův v kapli nad Scala Santa u Lateranu. Že pisatel evangelia L a Sk byl lékařem, dokládají někteří badatelé odbornými lékařskými výrazy, jež se vyskytují v tehdejší lékařské literatuře [L 4,38; 5,12; 8,44; 10,33n; Sk 5,5.10; 9,40; 12,23]. Snad se připojil k Pavlovi na druhé misijní cestě v Troadě a doprovázel jej do Filippi. Zde čekal na Pavla a opět se k němu připojil na třetí misijní cestě a doprovázel jej do Jerusalema. Zde zůstal po dobu uvěznění Pavlova v Cesareji, potom však jej doprovázel do Říma. Lze tak usuzovat z toho, že Sk na těchto místech užívají množného vypravovacího čísla [Sk 16,10-17; 20,5-21,18; 27,1 až 28,16]. Podle staré tradice celkem dobře založené, ač přece jen nedokazatelné, byl L. autorem jak Lukášova evangelia, tak *Skutků apoštolských. Klemens alexandrijský mu připisuje také autorství nebo řecký překlad epištoly k Židům. To však je domněnka zcela nepřesvědčivá.