Pomocník

Pomocník, ten, kdo pomáhá, spolupracovník [1Pa 12,18; Ž 107,12; Iz 31,3]. Žalmista se těší, že Bůh je mezi jeho pomocníky. Pavel nazývá ty, kteří ho podporují v šíření evangelia, svými p-y [Ř 16,3.9.21; F 2,25; 4,3; 1Te 3,2; Fm 1,24] nebo p-y v království Božím, t. j. v oblasti společného působení [Ko 4,11] nebo p-em mezi údy sboru [2K 8,23]. Sebe a své spolupracovníky prohlašuje za „p-y radosti“, t. j. za ty, kteří věřícím dopomáhají k pravé radosti a s nimi na ní spolupracují [2K 1,24; sr. 3J 3, kde se v témž smyslu mluví o pomocnících pravdy]. Ve všech citovaných místech je užito řeckého výrazu synergos [= spolupracovník]. Odtud dogmatický název synergismus, učící, že člověk na své spáse musí spolupracovat s Bohem. Reformace toto učení odmítla, protože narušovalo zásadu o svrchované milosti Boží. Jediné místo, které by při nedosti pečlivé exegesi mohlo vésti k t. z v. náboženskému synergismu, je 1K 3,9 [Žilka překládá: „Jsme Boží spolupracovníci“ Stejně Hejčl-Sýkora a Škrabal]. Ale zde nejde o spolupráci apoštolů s Bohem, nýbrž o spolupráci mezi apoštoly navzájem: „Pracujeme společně na Božím díle, v Boží službě“.

P. [řecky antilémpsis] v 1K 12,28 není označením nějakého úřadu v církvi, nýbrž každého věřícího, jenž je vybaven Duchem Božím zvláštní schopností ujímat se z pověření sboru chudých [sr. Sk 6,1nn] a „mdlých“ [sr. Sk 20,35, kde je užito slovesa téhož kořene. Žilka: „Vůbec jsem vám ukázal, že se tak musíme prací ujímati slabých“].