Pomoc, pomoci

Pomoc, pomoci. Ve SZ tak překládají Kral. většinou odvozeniny od kořene ‘zr, v Ex 2,16; 2S 10,11 a v Ž 3,3 tak tlumočí hebr. ješu‘á [sloveso jášá‘], které v témž žalmu [v. 9] a jinde téměř napořád překládají výrazy *spasení nebo spomožení [sloveso spomoci, na př. Ž 6,5; 33,17; 109,26 sr. Žd 2,18]. U kořene ‘zr může jít o pomoc lidskou, hlavně však Boží. Bůh stvořil ženu jako pomoc, která by byla při muži [Gn 2,18 překládá Karafiát: „Kteráž by jeho roven byla“]. Zákon předpisuje pomoc [v hebr. je užito jiného slovesa] i tomu, jenž má člověka v nenávisti [Ex 23,5], ale proroci vytýkají Izraeli, že hledá pomoci tam, kde jí není, dokonce i u bezbožníků [Iz 30,5; 31,1n; 57,10; Jr 37,7; Ez 12,14]. Pravý Izrael ví, že marná je pomoc lidská [Ž 60,13], a hledá pomoc jen u Hospodina [2Pa 14,11; 25,8; 46,2; J 21,1n; Oz 13,9], kterýž učinil nebe a zemi [Ž 124,8] a svému lidu pomáhá z milosrdenství [Ž 6,5; 109,26], spravedlnosti a svatosti, pro své jméno [Ž 124,8], při čemž jeho pomoc vedle vysvobození od nepřátel, chudoby, otroctví, soužení a pod. přináší také spásu, odpuštění a vysvobození z hříchu a smrti [*Spasení]. Proto tak často vedle pomoci je jmenována i spása a vysvobození [Ž 40,18; 79,9, sr. Iz 49,8; 2K 6,2]. Pomoc a spása je v posledku úkolem Mesiášovým [sr. Ž 89,20]. Zvláště NZ se soustřeďuje na Ježíše Krista jako na jediného Spomocníka. I za voláním, jež zdánlivě žádá jen pomoc ve svrchovaném nebezpečí, je skryta NZ víra, že Ježíš Kristus je víc než jen lidská pomoc [Mt 14,30, řecky sózein = spasiti, vysvoboditi, nebo boéthein = spěchati na pomoc Mt 15,25; Mk 9,22.24; sr. Sk 16,9; 21,28; Zj 12,16]. Také posměch těch, kteří stáli pod křížem, byl nepřímým svědectvím o jeho pomocnicky spasitelské úloze [Mt 27,40.42]. I po svém zmrtvýchvstání – a právě po něm víc než za pozemského života – osvědčoval se Kristus jako pomocník působením svého Ducha v srdcích modlitebníků [F 1,19, řecké epichorégia = podpora; Ř 8,26 o Duchu, který se ujímá naší slabosti, řecky synantilambanesthai = napomáhati; sr. L 10,40; spolunésti břímě, Ex 18,22; Ž 89,22], takže jsou schopni činů víry a lásky. Právě proto, že Kristus trpěl, stal se schopným přispěti na pomoc [boéthein] těm, kdo jsou pokoušeni [Žd 2,18]. Pavel ovšem docela dobře může říci, že to je Bůh, který mu poskytuje pomoc [epikúria Sk 26,22, sr. Žd 13,6]. Žd 4,16 jmenuje milost jako pomocníka v pravý čas. Ve 2K 8,6-15 mluví Pavel o ukončení sbírky v Korintě, při čemž vysvětluje, že nejde o to, aby sami upadli do nedostatku, když druhým uleví v tísni, nýbrž aby nastalo vyrovnání. „Za nynějších poměrů [Kral. „nyní přítomně“] váš nadbytek [má doplnit] jejich nedostatek, aby [jednou] i jejich nadbytek [doplnil] váš nedostatek [2K 8,13n]“. Slova v závorkách jsou vsunuta pro lepší srozumitelnost.

Ve Sk 27,17 je „pomoc“ odborný námořnický název, označující svázání lodi na trupu lany, zvláště v jejím středu, kde byl největší tlak, aby se za bouře nerozpadla. Při dnešní dokonalé stavbě lodí toho není už třeba ani za největší bouře. 2Pa 28,21 v dnešním překladu: „Bylo mu podivuhodně pomáháno“. *Napomáhati.