Heslo
Hledající, hledati
Hledající, hledati v náb. slova smyslu označuje především činnost „Syna člověka“, který usilovně jde za ztracenými a zahynulými, aby je zachránil tak, jako pastýř ztracenou ovci a žena ztracený groš [L 19,10; 15,4nn. 8; Mt 18,12]. Tito ztracení patří Ježíši Kristu, a proto je hledá. Řecké sloveso se ovšem může překládati také „vyhledávati, žádati“ a vyznačuje to, co Bůh vyžaduje. Bůh trpělivě hledá ovoce na „fíku“, vštípeném do jeho zahrady [L 13,6n; sr. 12,48], modlitebníky v Duchu a v pravdě [J 4,23] věrnost při šafářích [1K 4,2 sr. Nu 6,8]. Bůh hledá, t. j. pečlivě střeží slávu [Kral. chválu] Synovu a soudí ty, kteří ji nechtějí vidět [J 8,50, sr. 1,14].
Bible mluví také o hledání člověka a vyjadřuje tím především jeho touhu po řešení životních otázek, jejichž základem je ovšem otázka po Bohu [Sk 15,17; 17,27; Ř 3,11; Žd 11,6]. „Hledati tvář Hospodinovu“, „hledati Hospodina“ je na některých místech technickým výrazem pro modlitbu [Ž 22,27; 27,8; 34,5; 63,2; 69,7.33; 119,2; Př 28,5 sr. Mt 7,7-11]. „Hledání“ vyjadřuje touhu, usilování člověka. Pohané hledají pokrm, nápoj, oděv, křesťané mají hledati [Žilka: usilovati] království Boží a jeho spravedlnost [Mt 6,32n sr. L 13,24; Ko 3,1; Ř 2,7; Ga 2,17] tak usilovně, jako obchodník hledá velmi drahou perlu [Mt 13,45]. Jde o usilovné hledání, které nemá nic společného s pohodlným hledáním nějakého znamení, jež by ušetřilo všecku námahu [Dt 12,5.30; Mk 8,11].