Žádati

Žádati, stč. = dychtiti, toužiti po něčem; přáti si, chtíti; vyžadovati, prositi, potřebovati. Ve SZ-ě tak Kral. překládají celou řadu hebr. sloves a obratů, nejčastěji š'-'l, vyprositi si, vyprošovati [Joz 19,50; Sd 5,25], často ve smyslu modliti se [1Kr 3,5.10nn; Ž 122,6 a j.], vynucovati si [1S 8,10; 12,13.17.19 a j.], vyžadovati [Dt 10,12; 1S 2,20; Ž 40,7], přáti si [Dt 14,26; Kaz 2,10 a j.], vypůjčiti si [sr. Ex 12,35; 2Kr 4,3], vyšetřovati [Mi 7,3], *doptávati se [*Dotazování] a pod. „Ž. zlořečení něčí duši“ [Jb 31,30] = proklínáním vyžadovati něčí život, způsobiti jeho smrt [sr. 1Kr 19,4; Jon 4,8]. Hebr. '-v-h [= přáti si, toužiti po něčem] má podobný význam jako š-'-l, ale zdůrazňuje více citovou stránku, žádostivost, touhu. Proto bývá toto sloveso spojováno obvykle s duší, jež po něčem touží, jíž se něčeho zachce [Dt 12,20; 14,26; 1S 2,16; 3,21; 1Kr 11,37; Jb 23,13; Př 13,4; 21,10; Mi 7,1]. Viz heslo *Žádost. *Požádati ve smyslu býti chtivý, žádostivý v Ž 78,29; Př 23,3.6; Kaz 6,2; Jr 17,16, býti jat žádostí Nu 11,34 [sr. 11,4; Ž 106,14; Př 21,26] a j. Někteří Izraelci podle Am 5,18 toužili po dni Hospodinově, bláhově se domnívajíce, že přinese zkázu jen pohanům [sr. Iz 2,12; 13,6.9; Jl 2,1.11; 3,19], zatím co den Hospodinův přinese tmu a zkázu bez rozdílu všem činitelům nepravosti. Hebr. b-k-š [= hledati; usilovati o něco, vyžadovati] je tak přeloženo v Ex 10,11; Ezd 7,6; Neh 2,4; 5,18; Est 2,15. Hebr. ch-m-d = hříšně dychtiti po někom, po něčem [Př 6,25; sr. Ex 20,17; Dt 5,21]. U Neh 1,11 jde o libost v bázni Boží [sr. Ž 1,2; 16,3 a j.]. Ž 143,6 překládá Zeman: „Má duše je jako země prahnoucí po tobě“. Kaz 6,9 překládá Karafiát: „Lépe jest očima viděti nežli [v] mysli těkati“. ‚Očima viděti‘ znamená dobře využívati [Luther] toho, co jest před očima v protikladu proti neklidnému vyhlížení něčeho vzdáleného, nejistého, nedosažitelného.

Také v NZ-ě jde o překlad celé řady řeckých sloves, jež označují přirozenou žádostivost potravy [L 15,16; 16,21], ale také touhu po účasti na slavení velikonočního beránka [L 22,15], po zlatu a stříbru [Sk 20,33, sr. Jk 4,2], po smrti [Zj 9,6, sr. F 1,23], po Božích tajemstvích [Mk 13,17; L 17,22; sr. 1Pt 1,12], po biskupském úřadě [1Tm 3,1], po tom, aby věřící projevovali horlivost, co se týče naplnění naděje [Žd 6,11].

Často jde o zlé žádosti a tužby [Mt 5,28; 1K 10,6]. „Tělesnost obrací svůj chtíč proti Duchu a Duch proti tělesnosti, neboť to jsou přímé protivy“ [Ga 5,17 v překladu Žilkově; sr. Ř 1,24; Ga 5,16; Ef 2,3; 2Pt 2,18; 1J 2,16]. Ve všech těchto citovaných místech je užito řeckého slovesa epithymein a podst. jména epithymia [*Žádost]. Podobný význam jako epithymein má řecké epipothein [= toužiti; Ř 1,11; 1Te 3,6; 2Tm 1,4 o toužení po přátelích v Kristu].

Řecké oregesthai [= napřahovati, vztahovati (ruce) po něčem] popisuje duševní a duchovní úsilí, vyvěrající z rozhodnutí vůle.

1Tm 3,1 chválí toho, kdo usiluje o dozorčí úřad v církvi. Podle Žd 11,16 víra se projevuje v člověku tak, že vztahuje ruce, tíhne, směřuje k lepší vlasti, totiž nebeské. V tomto směřování je zahrnuta soustředěná vůle, jež plně spoléhá na zaslíbení [sr. Žd 11,9.13]. Vztáhne-li někdo ruce po penězích, pachtí-li se po nich [oregesthai], zbloudí od víry a zaplete se do mnoha bolestí [1Tm 6,10].

Řecké aitein, aiteisthai, apaitein [= prositi, vyžadovati, požadovati, sr. hebr. š-ʼ-l, jehož je aitein překladem v LXX]. Ve smyslu vynucovati si u L 23,23. Židé podle 1K 1,22 žádají zázraků [*Znamení] k průkazu mesiášství Ježíšova, t. j. „chtějí mít svou víru opřenu o viditelné, hmatatelné projevy Boží moci a lásky“ [Mt 12,38; 16,1; Mk 8,11], kdežto Řekové hledají moudrost, t. j. rozumový důkaz, aby mohli uvěřit. Obojí je v protikladu proti NZ pojetí víry. Slovesa aitein je užíváno často tam, kde jde o prosbu, modlitbu věřících [Jk 1,5n], ale nikdy tam, kde jde o modlitbu Ježíšovu; neboť Ježíš si nic nevyprošoval pro sebe, vždy jen pro druhé. O jeho prosbách se užívá sloves erótán [J 14,16] nebo deisthai [L 22,32]. *Prosba, prositi. Řecké apaitein u L 6,30 znamená vymáhati nazpět [to, co bylo uloupeno]. Řecké euchesthai označuje modlitbu i přání, takže 3J 1,2 může znamenat nejen „Přeji ti, abys ve všem prospíval a byl zdráv“, nýbrž také „Modlím se, aby se ti dobře vedlo ve všem a abys byl zdráv“. Řeckého epizétein [= vyhledávati] je s pochvalou užito o prokonsulovi Sergiu Pavlovi [Sk 13,7]. „Ten si zavolal Barnabáše a Pavla a byl by si rád poslechl slovo Boží. Avšak Elymas…“ [Překlad Hejčlův]. *Hledající, hledati. Řecké zélún znamená horliti o něco. Pavel v 1K 14,1 radí, aby Korintští usilovali o lásku, horlili o duchovní dary; z nich nejvíce o dar prorokování, t. j. o srozumitelnou řeč z osvícení a vnuknutí Ducha sv., jež dává posluchačům poučení, povzbuzení a útěchu.

Řecké parakalein [= někoho přivolati, aby přijal přátelskou domluvu, napomenutí, povzbuzení, výzvu] překládají Kral. slovesem ž-i ve 2K 5,20. Žilka překládá: „Jsme tedy posly pro Krista, jako by vás Bůh skrze nás napomínal“ [sr. Sk 15,32, kde je totéž řecké sloveso překládáno výrazem ‚napomínati‘].