Ztracení

Ztracení. Opak nalezení v Kaz 3,6. Místo u Mi 2,10 není dost jasné. Mluví se tu o zaslíbené zemi jako o odpočinutí Izraelově [sr. Dt 12,9n; Joz 1,13; Ž 95,11], avšak pro její znečištění hříchem obyvatelstva přestane být místem odpočinutí [Lv 18,25.28; Nu 35,33; Jr 2,7]. Zničí nynější obyvatele, a to zničením naprostým. Země je vyvrhne. ‚Z-á ovce‘ = zbloudilá ovce [Ž 119,176]. ‚Z-iti duši‘ v Sd 18,25 = býti příčinou své vlastní smrti. ‚Z-iti se‘ v 1Kr 20,39 = býti postrádán, zmizeti.

V NZ-ě jde většinou o překlad řeckého slovesa appollyein, -ynai [= *zahubiti, *zahynouti, *zatracení, vlastní vinou ztratiti, promarniti]. Podle Mt 10,39; Mk 8,35; L 9,24 lze duši svévolně promrhat. Ten, kdo chce zachránit [Mk 8,35], zajistit [L 17,33], najít [Mt 10,39] svůj život [svou duši, existenci], kdo jej miluje [J 12,25], ten právě tímto jednáním a úsilím jej přivede do zkázy. A naopak: kdo obětuje svůj život, kdo se nestará o zabezpečení své existence, protože se spoléhá na Boha [sr. Mt 8,19nn; 16,24n a ovšem Mt 6,24nn], ten svůj život v pravém slova smyslu zachrání [Mk 8,35; L 9,24], udrží na živu, obživí [L 17,33], nalezne [Mt 10,39], k životu věčnému ostříhá, zachová pro věčný život [J 12,25]. Boháč z podobenství u L 12,16nn chtěl zabezpečit svůj život, ale nebyl v Bohu bohatý a tak promarnil všecko. V dobách pronásledování mnozí zapřeli Krista, aby se zachránili. Ve skutečnosti promarnili věčný život. Jiní pro Krista ztratili tělesný život, ale získali věčnost [sr. Mk 8,36].

L 15,4.8.11n navazuje na SZ obrazy [Ž 119,176; Ez 34,4.16; sr. Mt 10,6; 15,24; L 19,10] a popisuje Boha jako Pastýře, kterému se ovce ztratily, jako Otce, kterého opustil syn, a jako chudou hospodyni, která ztratila peníz. Pastýř a hospodyně hledají, Otec vyhlíží a čeká. Vtělením této Boží hledající lásky je Kristus, jenž je veden vědomím, že nesmí ztratit nikoho z těch, které mu dal Otec [J 6,39; 18,9].

Téhož slovesa je užito ve 2J 1,8. Žilka překládá podle jiného řeckého znění než Kral. : „Mějte se na pozoru, abyste nepozbyli toho, oč jsme pracovali, nýbrž abyste přijali plnou mzdu“. Podobně Škrabal a j. Další verš naznačuje, jaké povahy je ona plná mzda: Bůh sám. Toho lze ztratit a tím promarniti všecko: i tu práci, kterou na nás konali kazatelé evangelia.

Ve F 3,8 jde o sloveso zêmiústhai [= utrpěti újmu, *škodu v hmotném i mravním smyslu]. Pavel s pohledem na svou minulost praví, že vše, co mu bylo cenným, ztratilo pro něho svou hodnotu. Ale také v přítomnosti nemá pro něho ceny nic ve srovnání s nesmírným pokladem poznání o Kristu Ježíši, pro nějž se všeho zřekl a pokládá to za bezcenný brak. Kristus má pro něho cenu naprostou, jedinečnou a jedinou, vše ostatní [v. 5 n] nemá cenu žádnou, ač si toho dříve jako farizeus cenil. Nyní to vše pokládá pro sebe přímo za ztrátu [za ztracené, promarněné, bezcenné úsilí].