Zahynouti, zahynutí

Zahynouti. Zahynutí. *Hynout, Zahubení. Ve SZ-ě jde o několik různých výrazů, nejčastěji 'ábad, jež možno překládat slovesy zabloudit [o ovcích, na př. Ez 34,4.16, srov. Ž 119,176], ztratit se [Lv 26,38; Iz 29,14], zaniknout [Ž 1,6; 9,7.19; 112,10; Pl 3,18], být zničen, přijít o život [Jb 4,7; Ž 37,20; 68,3; Iz 41,11; Jr 10,15; Ez 26,17] a pod.

V NZ-ě vedle míst, o nichž bylo pojednáno v heslech *Hynout, *Zahubení, jsou nejdůležitější ta, v nichž jde o překlad řeckého apollyein, -ynai [= zahubit, promrhat, na př. život Mk 8,35; být ztracen]. L 15,4.6.24.32 navazuje na SZ obrazy o zbloudivších ovcích [Ž 119,176; Ez 34,4.16], jež se vzdálily ze svého ovčince, a tak je nemůže čekat nic než zkáza [sr. Mt 10,6; 15,24]. Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil to, co se ztratilo, zaběhlo [L 19,10]. Vůlí jeho Otce jest, aby neztratil nikoho z těch, které mu dal Otec [J 6,39; 17,12; 18,9].

NZ apóleia, překládané obvykle výrazy ‚z-utí, zatracení‘, navazuje na některých místech na představu o podsvětí a smrti. Jb 26,6; Př 27,20 klade vedle sebe propast [šᵉ'ól, *Peklo] a zahynutí ['ᵃbaddôn], Jb 28,22 z-utí a smrt [sr. Jb 31,12], Ž 88,12 hrob a z-utí. Také Př 15,11 staví vedle sebe peklo a zatracení [baddôn], Zdá se, že u Jb 28,22 jsou z-utí a smrt už zosobněnými, podsvětními bytostmi [*Abaddon, Zj 9,11]. Mluví-li NZ o z-utí, nemyslí na pouhý zánik fysického života, nýbrž na opak toho, co znamená spása a věčný život, tedy na konečné ztroskotání člověka, jež nějak souvisí s peklem, odsouzením a hněvem Božím. Ježíš praví, že široká cesta vede k z-utí [Mt 7,13], t. j. k nikdy nekončícímu stavu smrti, plnému utrpení. Pavel ve F 1,28 vyzývá věřící k statečnosti, jež pro nepřátele bude „objektivně vztyčeným znamením hrozícího zatracení“ [J. B. Souček, výklad F, str. 39n]. V tomto smyslu je chápat také F 3,19, kde se mluví o z-utí jako o konci těch, jejichž Bůh je břicho, sláva v hanebnostech a smýšlení přízemní. V tom všem se jeví nepřátelství ke kříži Kristovu. Podle Žd 10,39 vede k z-utí malomyslnost, skrývání, zbabělý ústup, odtahování, ochablost, kdežto víra vede k získání života [sr. Mt 10,39; L 21,19]. Podle 1Tm 6,9 touha po bohatství pohřižuje lidi v z-utí [řecky na tomto místě olethros = záhuba] a v zatracení [apóleia]. Rychlé z-utí uvádějí na sebe i bludaři podle 2Pt 2,1.3, a ovšem také apokalyptická *šelma ve Zj 17,8.11 jde na z-utí. Ap. Pavel v Ř 9,22 staví proti sobě nádoby hněvu, připravené k z-utí, a nádoby milosrdenství, připravené k slávě. Užívá k tomu obrazu Boha jako svrchovaného nebeského hrnčíře. Viz také heslo *Zatracení.