Propast

Propast. Kral. tak překládají hebr. tᵉhóm, praoceán jakožto zbytek chaosu, z něhož povstalo nebe i země [Gn 1,1]. Tento praoceán byl rozdělen v množství oddělených „studnic“ [Ž 33,7 překládá Zeman: „Shrnuje vody mořské jako stoh, do nádrží ukládá hluboká vodstva“], jež se spojily při potopě světa [Gn 7,11]. Kral. tentýž výraz tᵉhóm překládají také hlubina [Ž 106,9; Iz 63,13; Ez 26,19], hlubokost [Ž 36,7], vrchoviště [Dt 33,13]. Z p-i, praoceánu vyvěrají všecky vody na zemi [Př 3,20; 8,24.28; Jb 38,30; Iz 51,10; Ez 31,4.15; Jon 2,6]. Na praoceánu spočívá země, upevněná sloupy [Jb 9,6]. Výraz tᵉhóm souvisí s mythologickým pojmem tiámat, jenž označoval pranetvora, žijícího v moři [sr. Iz 27,1]. Není divu, že p. se stala obrazem podsvětí, *pekla, šᵉ'ól-u [sr. Jon 2,6; Ž 71,20; Př 27,20, kde Kral. šᵉ'ól překládají propast, sr. Ab 2,5]. Snad na to naráží i Ž 148,7. Ovšem, Bůh má ve své moci i p-i [Ž 135,6; Am 7,4].

V NZ řecké abyssos označuje podsvětí jako vězení neposlušných duchů [L 8,31; Zj 9,1n.11; 11,7; 17,8; 20,1.3]: Antikrista, šelmy, knížete p-i [anděla], démonů a jiných netvorů. Po novém příchodu Kristově bude satan v této p-i svázán na tisíc let. P. však znamená také říši mrtvých [Ř 10,7, sr. Ž 107,26]. Podle L 16,26 je mezi nebeským rájem a peklem pevně položena velká propast [řecky chasma = rozsedlina] k zamezení přechodu z jednoho místa do druhého. V tomto bodě se liší podobenství Ježíšovo od představ, běžných mezi současnými vykladači Zákona, kteří učili, že mezi rájem a peklem je pouhá stěna zšíři jednoho prstu. Ježíš svým podobenstvím o nepřeklenutelné propasti zdůrazňuje, že duchovně promarněnou příležitost na zemi nelze už nikdy dohonit a že smrt je hranicí, za níž už nelze měnit rozhodnutí Božího soudu.