Propouštění, propustiti

Propouštění, propustiti manželku. Podle Mojžíšova Zákona směl muž propustiti manželku, t. j. zrušiti manželství, „nenašla-li milosti před očima jeho pro nějakou mrzkost, kterouž by nalezl na ní“ [Dt 24,1]. Mrzkostí mínila škola Šammaiova v době Ježíšově manželskou zpronevěru, škola Hillelova jakoukoli příčinu [Mt 19,3], i když šlo třebas jen o přesolení masa. Novější židovští vykladači za mrzkost pokládají jednak znetvoření pohlavních údů, takže manželský styk není možný, jednak chyby mravní, které ohrožují zdárnou výchovu i rodinné soužití. Muž, který chtěl propustiti manželku, mohl jí napsat lístek rozloučení [sr. Iz 50,1; Jr 3,8] v době Ježíšově tohoto znění: „Dne… měsíce… roku od stvoření světa… nebo podle letopočtu města… roku… já…, syn…, rodák z města…, svobodně a bez nátlaku zapudil jsem a poslal domů tebe…, dceru…, která jsi byla až dosud mou manželkou, a tímto tě skutečně zapuzuji. Jsi tedy volná a můžeš se svobodně zasnoubiti s kýmkoli a nikdo ti v tom nemůže brániti. Toto je lístek propouštěcí podle Zákona Mojžíšova a Izraelova“ [Miklík, Biblická archeologie str. 250]. Následovaly podpisy svědků. Tento lístek musel muž dáti ženě a vlastní rukou ji vystrčiti z domu. Podle Dt 24,2-4 nesměl se znovu oženiti se zapuzenou manželkou ani tenkrát, byla-li novým manželem zapuzena anebo zemřel-li její nový manžel. Muž nikdy nesměl propustiti manželku, kterou křivě obvinil z toho, že v době sňatku nebyla pannou [Dt 22,13-19, *Panenství]. Rovněž nesměl zapuditi ženu, kterou si musel vzíti za manželku, protože ji svedl před zasnoubením [Dt 22,28n]. Nerovnost mezi mužem a ženou byla patrná z toho, že žena neměla práva dáti mužovi lístek propuštění. Ale měla právo odejíti od muže, bylo-li soužití nesnesitelné. Nesměla však uzavříti nový sňatek, nedostala-li od svého muže lístek propuštění.

Už Mal 2,16 praví, že Hospodin v nenávisti má propuštění, Ježíš pak vykládá Mojžíšovo ustanovení o rozluce z tvrdosti srdce Izraelova. „Z počátku nebylo tak“ [Mt 19,3-9]. *Manželství považoval za nerozlučitelné, nešlo-li o cizoložství. Za cizoložství prohlásil i sňatek s rozloučenou ženou [Mt 5,31n; Mk 10,2-12; L 16,18; sr. 1K 7,10-17].

P. vězně o slavnosti pascha [bibl. *fáze] bylo zvykem od dob Makkabejských. Symbolisovalo tak propuštění Izraele z egyptské poroby. I Římané tento zvyk uchovali [sr. J 18,39].