Zasnoubiti

Zasnoubiti. Podle Miklíka [Bibl. Archeologie, str. 246] každý sňatek předcházelo zasnoubení, t. j. smlouva, kterou uzavírali rodiče obou snoubenců a rodní bratří nevěstiny [sr. Gn 21,21; 24,29]. Vyjednávalo se před svědky za předpokladu, že ženich [Sd 14,3] i nevěsta [Gn 24,8] dají svůj souhlas. Dálo se to tak, že kněz nebo otec vložil pravou ruku snoubenky do pravé ruky ženichovy a řekl: „Aj, podle Zákona Mojžíšova vezmi ji a doveď k otci svému“ [Tob 7,15]. Na to pravil snoubenec: „Od této chvíle jsi mi zasnoubena podle Zákona Mojžíšova a podle práva lidu izraelského“. Kněz nebo otec naplnil pohár vínem, požehnal jej a dal se napít oběma snoubencům. V pozdější době se smlouva spisovala a stvrzovala přísahou nebo zásnubní obětí. Smlouva obsahovala především vzájemný souhlas a slib manželství od obou snoubenců, dary, které dostávali jako záruku rodiče a rodní bratří nevěsty [Gn 24,53; 34,12] a cenu, kterou měl zaplatit ženich otci nevěsty [sr. Oz 3,2]. Někdy si mohl tuto cenu odpracovat [Gn 29,18.27] nebo vyrovnat hrdinským skutkem ve válce [Joz 15,16; 1S 17,25]. Zasnoubení dávalo snoubencům všecka práva, ale také manželské povinnosti, i kdyby spolu ani nežili. Proto se ženich nazýval mužem [Mt 1,19] a snoubenka manželkou [Mt 1,20]. Chtěl-li ženich svou nevěstu v této době zapudit, musel jí dát *lístek rozloučení. Kdyby se snoubenka provinila s jiným mužem, byla pokládána za cizoložnici a trestána kamenováním [Dt 22,23]. *Manžel, *manželství. *Píseň Šalomounova. *Rodina.

Ve 2K 11,2 praví Pavel, že jednal jako družba nebo přítel ženichův [J 3,29], když věřící v Korintě přivedli ke Kristu. Pavel tu myslí na okamžik jejich obrácení a má na mysli SZ obrazy u Iz 54,5; Ez 23; Oz 2,19, sr. Ef 5,25nn.