Vzíti

Vzíti. Užití tohoto slovesa v Kral. překladu je celkem srozumitelné ze souvislosti, takže je nutno přihlédnout jen k některým obratům: ‚kradmo být vzat‘ [Gn 40,15] = být ukraden, ‚vzít město‘ = dobýt, zmocnit se města [2S 12,28; Jr 50,2.24 a j.], ,vzít odplatu [1K 3,8.14; Ef 6,8; Ko 3,24n] = sklidit odplatu, ‚vzít odsouzení‘, soud [L 20,47] = být odsouzen [Mk 12,40], ‚vzít odpuštění‘ [Sk 10,43; 26,18] = dosáhnout odpuštění, ‚v. příčinu‘. [A. 7,8] = použít jako podnětu, vzít podnět; ‚v. kříž‘ [Mt 10,38] = být ochoten umřít; ‚v. na se mdloby‘ [Mk 8,17] = sejmout je někomu a vzít na sebe; ‚v. moc, slávu‘ [Zj 5,12] = ujmout se jich. *Přijímání, přijít, přijmout. Věřící je si vědom, že nemá nic, co by nebyl nepřijal z ruky Boží [1K 4,7], co by mu nebylo darováno [sr. 1K 9,25; Jk 1,12]. ‚V. jho‘ [Mt 11,29] = být poslušen vůle Boží, jak ji zvěstoval Ježíš. ‚Jeden bude vzat‘ [Mt 24,40n; L 17,34nn] = jeden bude přijat do úzkého obecenství s Kristem, t. j. do království Kristova.

Zvláštního významu nabývá sloveso v. tam, kde se mluví o t. z v. nanebevzetí Kristově. Už ve SZ-ě se mluví o vzetí do nebe [2Kr 2,1.9.11], ale tam jde o proroka, který dosud nezemřel, kdežto u Mk 16,19; Sk 1,3.9 jde o nanebevzetí vzkříšeného Krista, který se po nějakou dobu ukazoval učedníkům [sr. 1Tm 3,16]. Jde tu o vyjádření víry – a to výrazy ptolemaiovské astronomie –, že Kristus se ujal vlády, že byl dosazen na trůn božské moci. Viz heslo *Vstoupit.