Heslo
Zatracení, zatracovati, zatratiti
Zatracení, zatracovati, zatratiti, zkáza, odsouzení, zahubit, vyhubit. *Hynout. Zahubit. *Zahynout. Ve SZ-ě souznačný výraz pro peklo, smrt, na př. Př 15,11 nebo Ž 55,24 Jáma z-ení', zkázy. V souvislosti s tím se mluví o z-ení v NZ-ě: J 17,12 [o Jidášovi], Sk 8,20 [o penězích, jež vedou do z-ení, sr. 1Tm 6,9], 2Te 2,3 [o Antikristu, určeném k záhubě], 2Pt 2,1 [o zhoubných kacířstvích], 2Pt 3,16 [o falešném výkladu Písma, jenž vede k záhubě]. Přímo o záhubě v pekle [gehenně] mluví Mt 10,28 a 23,15, kde král. výraz ‚syn z-ení‘ = syn gehenny, pekla.
Slovesem z-ovati, z-ti jsou ve SZ-ě překládána slovesa '-b-d [= zahubit, zničit, Lv 23,30; Ž 5,7; 9,5], š-ch-t [= zničit, zpustošit, Dt 9,26], š-m-d [= zahladit, Ž 145,20] a š-d-d [= vyhladit, Př 11,3]. V NZ jde o sloveso apollyein = zahubit. Podle L 9,56 nepřišel Syn člověka zatracovat, ale zachraňovat lidské duše [sr. J 10,10]. Bůh ovšem jako soudce může spasit i z-iti [Jk 4,12; sr. Mt 10,28; 21,41; Mk 12,9]. Je příznačné, že ďábelníci vycítili v Ježíši Kristu božského soudce [Mk 1,24]. U L 6,9 jde o protiklad zachránit: zahubit život.