Oděv

Oděv. Způsob, jak se lidé v různých zemích a dobách odívali a jak svůj oděv ozdobovali, řídil se vždy podnebím, mravem, výrobou a způsobem života. První, nejjednodušší oděv byl podle biblické zprávy zhotoven z listí stromu [Gn 3,7] v podobě jakési zástěry. Zvířecí kůže poskytovala trvanlivější látku [Gn 3,21]. Eliáš nosil plášť z kůže se srstí [vlnou] ovčí anebo některého jiného zvířete. Byl to vlastně kožich [hebr. 'adderet 1Kr 19,13.19 sr. Joz 7,21; Jon 3,6, kde je tak označen královský plášť]. S úřadem prorockým byl pravidelně spojen zvláštní šat ze srsti [Za 13,4; Mt 7,15]. Kožichy z ovčí kůže jsou dosud obvyklou součástkou oděvu na východě. Izraelci dovedli zhotovovati i houně z předené ovčí vlny a kozí srsti [Ex 26,7; 35,6]. Proto pastýřské rodiny již záhy chovaly stáda ovcí a koz pro vlnu [Gn 38,12]. Egypťané užívali látek vlněných i bavlněných, národové východní dávali přednost vlně, teprve později hedvábí. Jemných vlněných látek užívali Římané. Izraelci se naučili od Egypťanů zhotovovati dílo kmentové, plátěné a snad i bavlněné [Lv 13,47]. Užívati látek ze smíšeného materiálu, vlny a lněné příze, bylo zakázáno [Lv 19,19; Dt 22,11]. Barva izraelských oděvů byla většinou přírodní, barva užité látky. Není známo, kdy se Izraeliti naučili barvířství. Josef nosil suknici proměnných barev [Gn 37,3.23], t. j. sukénky s rukávy sahajícími až po kotníky, nejde-li tu o obřadní roucho kněžské. Nejčastěji se mluví o barvě bílé, purpurové, šarlatové a modré. Dělání šarlatu se ujalo patrně záhy. Barevné látky přicházely hlavně z ciziny [Sof 1,8], zvláště z Fénicie. Ale jen bohatí lidé a vysocí hodnostáři užívali příležitostně šarlatu, kmentu a zlatohlavu. Kroje východních národů si dochovaly svůj původní ráz do dnešního dne. Moderní arabský oblek podobá se starému izraelskému. Skládá se z vrchního těžšího a teplejšího a ze spodního lehčího šatu, jichž se užívalo podle rychle se měnící teploty různých krajů. Šat bohatých se lišil od šatu chudých jen honosnější výpravou. Oděv mužů se podobal oděvu žen; ženám bylo zapověděno nošení hole, pečetního prstenu, zbraně a jiných ozdob a přívěsků; mužům bylo zapověděno nositi kroj ženský [Dt 22,5]. Uvedeme některé druhy starobylých oděvů i jejich částí:

1. Kuttónet [řecky chitón], překládané do češtiny slovem sukně nebo roucho, byla podstatná část obleku, podobná naší košili [rubáši sr. *kutna!]. Původně byla bez rukávu a sahala pouze po kolena; později byla s rukávy a sahala až po kotníky, takže při práci nebo spěchu musela být podkasána [přepásána 2Kr 4,29], Nosili ji muži i ženy. Zhotovována byla z vlny, bavlny nebo lnu [Ex 37,23.31-33; Lv 10,5; 2S 15,32; Iz 22,21; Jb 30,18]. Kdo měl na sobě jen tuto košili [tuniku], nazýval se někdy nahý [1S 19,24; Iz 20,2; 58,7; Mt 25,36; J 21,7]. Tunika byla přepásána pasem koženým [2Kr 1,8; Mt 3,4] nebo lněným [Jr 13,1], za nímž se nosívala dýka [Sd 3,16], váček s penězi [Mt 10,9], někdy kalamář [Ez 9,2n].

2. Sádín. Lněné roucho, oblékané na holém těle jako košile [Sd 14,12.13]; Mk 14,51 překládají Kral. příslušný řecký ekvivalent slovem „roucho lněné“ [po nahém těle]. Podobně Mt 27,59; Mk 15,46 [„plátno“].

3. Mᵉ‘íl byla svrchní tunika nebo plášť, delší než spodní kuttónet. Natahovala se přes hlavu. [Ex 28,31nn]. Nosili ji kněží [Ex 28,31nn], králové [1S 24,4n], proroci [1S 28,14], hodnostáři a bohatší lidé [Jb 1,20 „roucho“], někdy i mládež [1S 2,19 „suknička“], nejde-li tu už o odznak kněžského dorostu. Kde je zmínka o dvou sukních [L 3,11], myslí se jednou rozhodně mᵉ‘íl. Cestovatelé v době Ježíšově nosili obyčejně dvě sukně. Ježíšovým učedníkům to bylo zakázáno [Mt 10,10; L 9,3].

4. Simlá, obyčejný zevní oděv, skládající se ze čtyřrohého volného plaidu nesešívaného, na rameni spínaného sponou. V noci nahrazoval přikrývku [sr. Ex 22,26n] a dalo se ho použít i jako nůše [2Kr 4,39]. Ve čtyřech rozích tohoto oděvu nosili Izraelci prýmy [třapce Dt 22,12], aby se tak lišili od pohanů [Mt 23,5 „podolek“]. Simlá je překládáno brzy oděv [Gn 9,23], brzy roucho [Sd 8,25], brzy šaty [Ex 12,34], brzy sukně [2Kr 4,39].

5. Mitpachat jistý druh šály, výhradně ženský šat [loktuška Rt 3,15; Iz 3,22].

6. Rᵉdíd, rouška, svrchní šat žen [Iz 3,23; Pís 5,7], domácí oblek.