Váha, váhy

Váha, váhy.

1. V doslovném smyslu

Staří Izraelci znali váhy [hebr. moznajím = dvě misky vah, Jb 6,2; 31,6; Ž 62,10; Př 16,11; Iz 40,12.15; 46,6 a j.] i závaží [hebr. ében = kámen, Lv 19,36, kde Karafiát přesněji než Kral. překládá: „Váhu spravedlivou, kámen spravedlivý“]. Pokud nebylo ražených peněz, odvažovalo se stříbro a zlato v určitém poměru za zboží [Jr 32,10].

SZ zdůrazňoval povinnost míti správné v-y i závaží jako podmínku trvalého pobytu v zaslíbené zemi [Dt 25,13-16; Př 11,1; 20,10.23]. Falešné v-y a falešná závaží jsou prohlašovány za ohavnost Hospodinu [Lv 19,35n; Ez 45,10; Oz 12,7; Am 8,5; Mi 6,11], neboť v-a i závaží patří Hospodinu [Př 16,11]. Nejstarší závaží byla kamenná. V *Lachisu [Lákíšu] bylo nalezeno závaží o váze 10.515 g s hebr. nápisem nésef. Jiná závaží tamtéž nalezená vážila od 9.280 do 10.210 g. Na dvou závažích byl nalezen nápis beka'. Jedno vážilo 6.150 g, druhé 6.095 g. Na jiných dvou byl nápis pím [? = pajím = duál od pé = ústa, označení dvou třetin šekelu, lotu. Viz níže! Podle hebr. textu 1S 13,21 platili Izraelci Filištincům po jednom pímu za broušení radlice, motyky, vidlí a seker]. Vážily jeden 8.130 g, druhý 7.805 g. Většina z nalezených tu závaží pochází z konce sedmého a počátku šestého století př. Kr. Zdá se, že v Palestině v různých dobách a na různých místech byla v oběhu různá základní závaží a že také závaží téhož jména na jednom místě měnila svou základní váhu pod mezinárodním vlivem. Je také možné, že v témže kraji platily zároveň různé váhové normy. Nápisy na závažích měly býti patrně jakýmsi cejchem, zárukou jejich pravosti a spolehlivosti. Bylo nalezeno mnoho závaží neoznačených.

Základem starověké váhy v Orientě a také u Izraelců byla hřivna [hebr. kikkár, což značí kulatý, bochníčkovitý předmět, kotouč, řecky talanton, ve SZ-ě překládáno výrazem *centnéř], jež se dělila na 60 min [hebr. mane, z akkádského manů, egyptské manó; Kral. libra, 1Kr 10,17; Ezd 2,69; Neh 7,71n], mina měla 50 šekelů [Kral. *lot, 2S 14,26]. Šekel se dělil na 20 zrn [hebr. gerá = akkádské girú, Kral. ‚peníz‘, Ex 30,13; Nu 18,16; Ez 45,12, ‚haléř‘ Lv 27,25; Nu 3,47]. Podle Ez 45,12 měla mina [libra] 20+ 25+ 15 = 60 lotu. Zdá se, že tu šlo o theoretickou reformu, přizpůsobenou babylonskému počítání, anebo že byl činěn rozdíl mezi hřivnou jako závažím [jež prý měla 60 min po 60 šekelech] a hřivnou peněžní [60 min po 50 šekelech]. Ostatně Codex Alexandrinus na tomto místě čte něco jiného: „Pět šekelů je pět, deset šekelů deset, a 50 šekelů bude vaše mina“. Je to výzva k tomu, aby v-y byly poctivé a řídily se normálním závažím, chovaným ve svatyni [‚lot svatyně‘, Ex 30,13, ‚v-a svatyně‘, Ex 38,24.26]. Podle 1Pa 23,29 bděli nad správností závaží a měr levité právě tak jako v Egyptě kněží.

V Babylonii měla hřivna 60 min, mina 60 šekelů. Rozeznávala se však v-a královská a v-a obecná. Královská sloužila k vyměřování daní a poplatků porobených národů. Rozeznávala se těžší a lehčí. Těžší měla podobu ležícího lva o váze 60.6 kg, lehčí podobu sedící kachny o váze 30.3 kg. Lidová hřivna byla také dvojí: těžší o váze 58,93 kg, lehčí 29,46 kg. V Babylóně byla však nalezena i závaží jiné v-y, což souviselo patrně se střídáním různých národů a kultur na tomto území, nehledě ke zvláštnostem různých krajů. Není tedy divu, že různí badatelé udávají každý jiná čísla. Nadto se vážilo jinak zlato a jinak stříbro. Poměr zlata ke stříbru byl v Babylonii a v celé přední Asii průměrně 13.33:1, v Řecku 12:1.

U Izraelců můžeme s uvedenými výhradami uvésti tento přibližný přehled. Při zlatě činil 1 šekel – 16,37 g 1 mina = 50 šekelů = 818,5 g 1 hřivna = 1 centnéř = 60 min = 49,11 kg Při stříbře 1 šekel = 14,55 g 1 mina = 50 šekelů = 727,5 g 1 hřivna = 1 centnéř = 60 min = 43,65 kg. Tyto číslice se týkají t. zv. těžké váhy. Lehká v-a měla právě polovinu těžké v-y. Nutno ovšem míti na paměti, že obecná v-a se měnila podle hospodářských a politických okolností. V Ras Šamra [starověkém Ugaritu na pobřeží Středozemního moře přímo proti Kypru] byla nalezena závaží ze 14. stol. př. Kr. o váze 470 g [babylonská mina měla tehdy 505 g a 491,14 g, egyptská 437 g]. Izraelci podléhali nejvíce vlivu Feničanů, kde šekel vážil do 4. stol. př. Kr. 28,60 g, ve 4. stol. pod vlivem poklesu ceny zlata pouze 26,30 g. Standardní zůstala pouze v-a lotu svatyně, jíž se užívalo k vážení chrámového poplatku, jakož i potřeb chrámových [Ex 30,23n; 38,24n; Lv 27,25]. Sr. Bič I., str. 204nn.318, kde je uvedena průměrná v-a nalezených lotu 11,47 g. Za dva stříbrné šekely bylo lze koupit 1 skopce nebo 24 l pšenice nebo 48 l ječmene [Lv 5,15; 2Kr 7,16]. Ve 2S 14,26 se v hebr. textu nemluví o váze obecné, nýbrž královské [viz Karafiátův překlad!].

Pokud jde o v-u peněz [nejstarší peníze byly perské dareiky], vážil zlatý dareikos 8,38 g. Stříbrný šekel 5,6 g. Jeden dareikos = 20 stříbrných šekelů [lotů]. Vlastní peníze měli Židé teprve od doby Makkabejské, kdy Antiochus Sidetes povolil Šimonovi Makkabejskému vlastní mincovnu. *Peníze.

2. V obrazném smyslu

Mluví se o v-ách ve vztahu k údělu a hodnotě člověka.

Tak Jb 6,2 je přesvědčen, že jeho hořekování a bída by se ukázaly těžší nad mořský písek, kdyby byly položeny na v-y. V pozadí tohoto výroku je názor, že Bůh odvážil každému míru jeho utrpení a životních osudů, k níž nikdo nemůže přidat ani od ní ubrat [sr. Jb 31,6]. Bůh váží činy člověka a jeho hodnotu [Ž 62,10 v překladu Zemanově: „Jen vánek jsou prostí, též významní na vážní misce vystupují vzhůru, jsou dohromady lehčí než vánek“]. Podle Iz 40,15 mají národové hodnotu prášku na Božích vážkách. Boží soud je u Dn 5,27 představován jako vážení na váze. Tento obraz přešel do představ o posledním soudu jak v apokryfických knihách SZ-ích, tak v křesťanské literatuře až do středověku a reformace. Ve Zj 6,5 třetí ze čtyř apokalyptických jezdců drží v ruce v-u. Jezdec je symbolem drahoty a hladu a předzvěstí přicházejícího soudu [sr. Lv 26,26; Ez 4,16].