Levité

Levité buď jméno pokolení [Nu 35,2; Joz 21,3.41; Ex 6,25; Lv 25,32] nebo malé části tohoto pokolení, určené a oddělené na místo prvorozených z lidu izraelského [Nu 3,11-13.41.45 n; 8,16-18] ke kněžské službě [Joz 3,3; Ez 44,15]. Bývají uváděni ve spojitosti s potomky Aronovými [Ex 28,1; 6,25].

Podle Ex 32,26-29; Nu 3,9 pobili levité 3000 mužů, kteří za pobytu Mojžíšova na hoře Sinai propadli modlářství. Od té doby stálo toto pokolení stranou ostatních a zaujímalo podle líčení SZ spisovatelů výlučné postavení v národě. Výhradně jim byla svěřena ochrana stánku úmluvy a obětní bohoslužba. Na pochodu do země zaslíbené rozbili stany nejblíže stánku úmluvy [Nu 1,51-53; 18,21]. Ponenáhlu se vyvinula celá organisace kněžské bohoslužby. Synové *Kahat zaujímali nejvyšší úřady; jim náležela péče o stánek a o nádobí a zařízení v něm [Nu 3,31; 4,15; Dt 31,25]. Potomci Geršonovi měli na péči čalouny, koberce a *koltry [Nu 4,22-26]. Nejobtížnější úkol připadl synům Merari: měli na péči sochory, sloupky, desky a vnější součástky stánku. Také nosili stánek za putování na poušti. Službu konali od třicátého do padesátého roku svého života [Nu 4,30.35; 1Pa 23,3-5], podle Nu 8,24 od 25. roku, podle 1Pa 23,24.27 od 20. roku. Patrně tu jde o různé druhy levitské služby anebo o zařízení různých dob. Za Davida byl snížen věk na 20 [obvyklý věk vojenský], kdy se levité začali zaučovat do své služby jako chrámoví pomocníci [2Pa 31,17, sr. Ezd 3,8; 1Pa 23,28-31; sr. 2Pa 29,34; 35,11], aby jako třicetiletí mohli konat plnou službu [1Pa 23,3-5]. Nosili zvláštní roucha, jež při slavnostních příležitostech byla vyměňována za roucha slavnostní [1Pa 15,27; 2Pa 5,12]. Po padesátém roku svého věku už službu nekonali, jen přisluhovali bratřím, držícím stráž při stánku [Nu 8,25–26]. Neměli žádného přídělu kromě 48 měst mezi ostatními pokoleními [Nu 35,2; Joz 21,5-7] s pastvinami pro dobytek. Mezi těmito městy bylo 6 útočištných. Kromě toho byly pro levity určeny desátky od ostatních pokolení [Nu 18,21.24.26; Neh 10,37] a lid byl zvlášť napomínán, aby na l. nezapomenul [Dt 12,19; 14,27; 26,11]. Každého třetího roku obdrželi nadto zvláštní příděl desátků podle Dt 14,28; 26,12. Levité se stali panující třídou za vlády Samuelovy, Saul však hleděl zmenšiti jejich vliv, zvláště ke konci svého života. David utvořil zvláštní řád kněžský pro levity. Levité přisluhovali kněžím a dbali na zevní bezpečnost a čistotu chrámu. Byli rozděleni na několik tříd a bydleli ve svých městech, dokud na ně nepřišla řada, aby konali službu v Jerusalemě [1Pa 25,17-24]. Je však jisto, že mnoho z pozdější a poexilní organisace levitů bylo přeneseno podáním do minulosti. Nasvědčuje tomu i ta okolnost, že mnohá ustanovení SZ o l. si navzájem odporují. Ezechiel degradoval l. na chrámové sluhy [44,9–16], stejně v Lv jen synové Aronovi mohou býti kněžími. Z l., kteří po návratu ze zajetí babylonského tvořili zvláštní třídu nižšího kněžstva, byli vybíráni také učitelé zákona, písaři, kronikáři atd. Knihy Paralipomenon mohly býti napsány od takových l.