Heslo
Leviticus
Leviticus, latinský název třetí knihy Mojžíšovy, v níž se vypisují obřadní řády a zákony, jež platily hlavně pro kněze a levity [odtud Leviticus = levitský]. Obsahuje tyto části:
Obsah knihy
Je jasné, že Lv chce podati výhradně obraz kultu izraelského. Zvláštním oddílem je t. zv. Zákon svatosti 17-26, nazvaný tak podle zvláštního požadavku, aby lid byl svatý, jako Bůh svatý jest [Lv 19,2; 20,7].
Leviticus nebyl napsán jedním člověkem. Je to sbírka starých i mladších zákonů, sahajících tu a tam až do doby izraelského putování na poušti [odtud ustavičná orientace kolem stánku úmluvy]. Někteří badatelé se domnívali, že sbírka byla pořízena kolem roku 470 v Babylóně a mezi r. 458-444 vpracována okruhem Ezdrášovým do pentateuchu [pěti knih Mojžíšových] a lidu slavnostně předčítána [Neh 8-10] v Jerusalemě. Ve skutečnosti obsahuje materiál mnohem starší.
Charakteristikou tohoto kněžského okruhu je zájem o rodokmeny a čísla, kultické zákony, kněžské právo, kultickou čistotu a svatost. Uznává jen jedinou svatyni [Lv 19,21nn] a jediný oltář pro celého Izraele [Lv 1,3; 8,3; 17,8n]. Kněžími jsou jedině synové Aronovi [Lv 1,5]. O levitech jsou jen nepatrné zmínky [Lv 25,32n].