Lež, lhář, lháti

Lež, lhář, lháti. Šíři obsahu těchto pojmů poznáme na tom, jak Kraličtí rozmanitě překládají dva hebr. výrazy, jimiž SZ označuje lež. Pojmy odvozené z hebr. škr překládají Kral. lež [opak spravedlnosti a pravdy Ž 52,5; 89,34; 101,7; 119,69; Mi 2,11; Jr 9,3; 23,14], lživý [lživé řeči Jb 36,4; Ex 23,7; lživá slova Iz 32,7; lživý jazyk Ž 109,2; lživý svědek Dt 19,18; Ž 27,12; lživá pravice Ž 144,8; lživý dar Př 25,14; lživá proroctví Jr 14,14; 27,15; 28,15; 29,9; 29,31; Ez 13,22; lživé sny Jr 23,32; lživý duch 1Kr 22,22] nebo klam, klamati [Gn 21,23; Lv 19,11; 1S 15,29; 2Kr 9,12], nevěrně činiti [Iz 63,8], zrušiti [smlouvu Ž 44,18], faleš [Oz 7,1; Jr 6,13; 8,10; 10,14], falešné svědectví [Dt 19,18; Př 12,17], falešně [přísahati Lv 6,3.5; Za 8,17], chléb falše, t. j. ten, který nenasycuje [Př 20,17], nepravost [2S 18,13], omyl [Iz 44,20], oklamatelnost [Ž 33,17; Př 31,30], bezpodstatnost [bez příčiny Ž 35,19; 69,5; 119,86] a lstivost [Ž 119,78]. Podobně překládají i hebr. výraz kzb [lhář Ž 116,11; projeviti se jako lhář Př 30,6; býti usvědčen z klamu Jb 24,25; klamati Nu 23,19; Jb 6,38; Ž 89,36; Ab 2,3; Iz 57,11; mylný Jb 40,28; falešný Př 14,5; obelhávati = posmívati se 2Kr 4,11].

Všecka tato místa ukazují, že lež je něco abnormálního [Pedersen], působícího rozklad, rozdvojení srdce [Ž 12,3] a tím i rozklad pospolitosti. Lež a zhouba [Oz 12,1], lež a marnost [Ž 4,3; 62,10] jdou ruku v ruce. Je to zrušení smlouvy s Bohem [Ž 44,18], nevěrnost [Lv 19,11nn] a tudíž hřích, který musel být trestán [Ex 23,1; Dt 19,16-20; Př 19,22; 21,28; 24,28; 30,6-8]. Stanovisko SZ ke lži je zvláště patrné na vypravování o Kainovi [Gn 4,9nn], o Abrahamovi [Gn 20,2-16; sr. 12,11-20], o Gézi [2Kr 5,20-27]. L. je základem vší lidské zkaženosti [Oz 7,13; 12,1; Mi 6,11n]. Bůh nelže a neklame [Nu 23,19; 1S 15,29; sr. Ž 89,35; Ez 24,14; Mal 3,5n; 2Tm 2,13; Tt 1,2]. Jen ten, kdo se skutečně setkal s Bohem, je schopen mluviti pravdu [sr. Iz 6,5-8]. Bůh ve svém soudu ovšem může seslati i ducha lži, aby potrestal člověka, jenž se od něho odvrátil [1Kr 22,21nn; Jr 5,31; 6,13; 29,9]. Někdy mají výrazy lež, omyl, faleš význam modla [Iz 44,20; Jr 10,14; Ř 1,25], což naznačuje, že Izrael chápal lež jako prohřešení proti Bohu.

NZ mluví o ďáblu jako otci lži [J 8,44; sr. Sk 5,3]. Za lháře je prohlašován ten, kdo popírá mesiášství Ježíšovo [1J 2,22] a kdo se holedbá bezhříšností [1J 1,8-10]. Lež odděluje od slova pravdy, od Boha, takže soud nad takovým člověkem je neodvratný [J 17,17; Zj 21,8.27; 22,15 sr. Ž 24,3-4; 119,160]. Naproti tomu nové stvoření je charakterisováno spravedlností a svatostí pravdy, takže lež u něho nemá místa [Ef 4,24n; Ko 3,9].